Prázdniny zpětně

Pomalu začíná foukat ze strnišť, děti se chystají do školy, prázdniny končí a blog spí. Dlouhodobější výpadek většinou znamená, že se něco děje a já nestíhám. Minulá velká pauza byla způsobena Myščiným příchodem. Ta současná tak veselá není. V květnovém příspěvku jsem psala o mojí mamce a její nemoci. Situace se zkomplikovala ještě víc ve chvíli, kdy jsme zjistili, že má zlomenou kyčel a musí na operaci (těsně před příjezdem záchranky upadla). Tu mamča zvládla dobře, jenže pak jí čekala rehabilitace. A tady narazila na hranice svých sil. 

Vypadalo to, že to vzdá a zůstane do konce života ležákem. Bylo náročné o tom slyšet od taťky nebo brášky přes telefon. Realita byla o mnoho procent náročnější. Plán prázdnin se měnil. Od jejich začátku jsme s Myškou většinu července pobývali u našich, muž za námi jezdil. Nastalo každodenní ježdění s Myškou a taťkou za mamkou do léčebny. Denně jsme s ní cvičili a cvičíme (na základě instrukcí rehabilitačních sester, které s ní cvičily a cvičí dodteď),  a snažili se jí motivovat. Největší motivátor však byla naše Myška :-) Myslím, že nejen pro ni. Je to sluníčko :-) a sluníčka je zvlášť v tomto prostředí, kde převládá bolest, bezmoc a závislost potřeba opravdu hodně...

Na začátku léta mamka nezvedla nohu o milimetr, ležela apaticky v posteli a jediné, co opakovala bylo, že by chtěla chodit, ale že neví, jestli to zvládne. O sedm týdnů později si už sama sedne a s chodítkem přejde chodbu. A hlavně už má jasno - chce cvičit a být co nejvíce samostatná!

Zlom nastal na konci prvního červencového pobytu u našich. Do té doby to byla bezmoc, která strašně vyčerpávala. K tomu vedení domácnosti rodičů, každodenní jízdy autem (poprvé v životě jsem fakt musela denně řídit), cvičení, celodenní péče o Myšku, ladění potřeb všech členů domácnosti. Teď vše zvládáme líp :-) Pomalu nám končí třetí delší pobyt u našich a mně se nechce zpátky do města. I když se tady nezastavím, cítím, že jsme našli společný rytmus. A ten čas na venkově prostě plyne jinak, tak nějak intezivněji.

Tohle léto nás posunulo všechny. Změny jsou nejvíc vidět na Myšce, která se stačila odplenkovat,  hezky se rozmluvila a jsme bez kočárku! Já jsem si na vlastní kůži prožila, že latinské "zachovej řád a řád zachová tebe"má fakt svoji moudrost a sílu. Na co jsem však hrdá nejvíc je fakt, že jsme to jako rodina dali! Čeká nás ještě dlouhá cesta a pořád není vůbec jisté, že mamka bude samostatně chodit, přesto cítím, že jsme dělali a děláme, co je v našich silách, a že to je správně!

Mávám z rozhraní Jižních Čech a Vysočiny a přeji krásný zbytek léta!

A tady ještě  pár fotek :-)

Z procházky

Příprava štrůdlu pro babičku. Myška už je zdatná pomocnice.

Myška miluje "tatorek", medvěd u toho nesmí chybět :-)

Pro Myšku je momentálně nejhezčí pohled na svět z kabiny traktoru...

Káva o třetí, tak ta nesmí chybět!

Slunečná rána  nabíjí.

A další den je u konce, díky za něj!