Z víkendu

Dneska jsme se vrátili z víkendu od manželových rodičů. Byl to moc hezký čas. Hodně práce uděláno (kupodivu mě letos z pletí zatím nic nebolí), hřiště navštíveno, příjemná  páteční modlitební chvilka v tamním sboru, jízda na kole (Myška už odrážecí kolo zvládá), snaha o jízdu na tříkolce (a skok do malin) především však dobré vztahy. A to není vůbec málo :-)

Večerní zalévání s pomocnicí. Tyhle šaty jsem šila před čtyřmi roky pro nejmladší neteř, teď je nosí Myška.

Všechno v květnu. Jen to je nějak moc rychlé...

Vypletá cestička - hned je širší :-)

Na keřích nám roste leccos :-)

První várka libečku na sušení. 

Lednový mix

Josef, Čapek, O pejskovi a kočičce - Jak hráli divadlo a co bylo na Mikuláše

Leden už je téměř na konci a já mám pořád pocit jako kdybych měla teprve rozesílat Pfka.

Mám radost, že už je déle vidět a my můžeme později přicházet domů z procházek, z hřiště.

Vrátila jsem se, v rámci svého pidiúvazku,  po více jak dvou letech na místo, kam jsem pravidelně v rámci zaměstnání jezdila - naše detašované pracoviště. Zvláštní pocit - místo je pořád stejné, lidi taky (jen u některých přibyly vrásky a šedé vlasy) a mně přišlo jako kdyby v mezidobí uteklo nejméně sto let.

Celý leden se dávám do kupy zdravotně - nejprve jsem se vzpamatovávala ze střevní chřipky, teď zas řeším virózu. Těším se na jaro!

Myška prožívá své období vzdoru se vším všudy. Občas ji sbírám ječící na ulici z chodníku (to mi jde, loňský trénink se neztratil), občas tisknu zuby, abych zachovala klid (to jde hůř). Nicméně VŽDY si v těchto chvílích opakuji svoji mantru: "Je to jen období... Je to jen období..." 

Když se Myška zrovna nevzteká tak žasnu, co už všechno umí (naposledy nás dostala, když naprosto v pohodě hrála svoji roli Karkulky), jak je empatická ( např.když jsem zvracela do záchodu, tak mi hladila záda a uklidňovala mě slovy: "Uzdravíš, neboj!"). A taky u ní shledávám potenciál pro pomáhající profesi - našla jsem v knížce kus koláče. Myška mi vysvětlila, že ho chtěla dát vlkovi, aby nesežral panenku Járinku :-)

A baví nás, jak má ve věcech jasno! Aneb - "Až budu větší, větší, budu mít pindíka!" Hláška, kterou nás oblažuje poměrně často. A na rozdíl od zbytku národa víme, jak dopadnou prezidentské volby - prezidentem totiž bude Myščin tatínek :-) Alespoň tak to vidí naše dvouleťačka.  

Mějte hezké dny!

Jaký byl?

Na přelomu každého roku má člověk tendenci hodnotit rok předchozí. Nejsem v tomto jiná. Když jsem byla mladší a psala si na střední deníky, tak jsem na konci roku vždy sepsala významné události a data, které ten rok přinesl. Deník už si nepíšu dávno, důležitá data a události ano. 

Rok 2017 nebyl rokem přelomovým jako např. 2015 (příchod Myšky), zároveň to ale nebyl rok úplně klidný. Myslím, že největší a nejnáročnější událostí byla mamčina nemoc a snaha nás všech, aby se vrátila zpátky mezi nás v co nejlepší kondici. Mamčina rehabilitace trvá už řadu měsíců, nicméně za pár týdnů se bude vracet definitivně domů! Začátek bude určitě těžký, věřím však, že to znovu dáme. Těžší než loňské léto to snad už nebude...

S mamčinou nemocí se také pojí mnohem častější pobyty u rodičů. O prázdninách jsme cestovali buď autem (když jel s námi muž) nebo já a Myška vlakem. Už jsme celkem zdatné vlakové harcovnice :-) Nicméně v září padla kosa na kámen a já se prostě k našim musela dopravit sama autem. Uff. Nejsem člověk, kterého by řízení bavilo či naplňovalo. Řidičák jsem si udělala v osmnácti, následně zavezla celou rodinu do příkopu a pak už jsem se bála za volant sednout. A díky tomu že bráška je řidič profesionál (už ve dvanácti byl schopen zacouvat do vrat s traktorem a fůrou sena) tak mě ani nikdo nenutil. Ve třiceti jsem si udělala rekondiční výcvik a pak začala trochu jezdit. Jenže stačilo, aby špatně svítilo slunce, jinak vál vítr a já odmítala jet. Chudák muž, užil si se mnou svoje. Myška mě k řízení trochu donutila - potřebovala jsem s ní jezdit na rehabilitaci. Velký zlom nastal vloni, když jsem vyrazila autem na Apaluchu - ujela jsem 160 km sama s Myškou (věděla jsem totiž, že bych jinak potřebovala najmout si soukromý vagon a k tomu dva sluhy :-))

Od té doby jsem dlouhou trasu nejela. Až zase na další Apaluchu, na kterou jsem jela přes své rodiště (opět cesta cca. 160 km). A dala jsem to!!! A pak znovu a chystám se zas :-) Tak na tohle jsem hrdá, velký milník za mnou. Další byl, když jsem vezla sama auto do servisu :-)

Fascinuje mě, jaký skok udělala za loňský rok Myška. Z malého batolátka začínáme mít doma slečnu, která už má svůj názor :-), hezky povídá, zpívá, je pohybově zdatná a samozřejmě  má svoje období vzdoru. Její specialitou a jakýmsi esem je ztráta dechu při atace vzteku. Celkově je ale malá úžasná a začíná být skvělá parťačka :-)

Mám zkušenost, že v každém roce člověk zažije něco náročného (někdy víc, někdy méně) a zároveň něco pozitivního. Myslím, že velkým darem loňského roku bylo a je přátelství s jednou kamarádkou, se kterou jsme se potkaly na hřišti. Ona má dvě děti, holčičku o něco starší než je Myška a malého chlapečka. Začaly jsme si povídat, zjistily jsme, že máme stejnou profesi, podobné názory nejen na výchovu, zkrátka že si sedíme! A to že bydlí ve vedlejší ulici je úplně to nej :-) Mám několik velmi dobrých kamarádek, bohužel jsou daleko nebo dál, nicméně pro každodenní koloběh je strašně prima mít někoho stejně naladěného blízko :-)

V loňském roce jsem se hodně posunuli ve snaze o co největší bezodpadovost naší domácnosti. Úplně bez odpadu nám to nejde a asi ani zcela nepůjde - na to nejsou v ČR dostatečné podmínky. Nicméně mám radost, že s mužem oba používáme látkové tašky a sáčky na ovoce a zeleninu, že jsem zrušila koš v koupelně, že důsledně třídíme odpad včetně bioodpadu, že jsem začala uklízet pomocí octu a sody, absolvovala jsem bezobalové nákupy... Prostě takové malé drobnosti, které potěší!

Jsem zvědavá, co nám rok 2018 přinese. Věřím, že to bude rok dobrý, a že výzvy které jsou před námi zvládneme. A jak už jsem psala v minulém postu - moc si přeji jiného prezidenta. Ať už Drahoše nebo Fischera (byť ten je mi bližší), hlavně ne stávajícího hradního pána. Tak si držme pěsti!

A tady září - prosinec v obrazech :-)

Na slunečná rána se těším moc.

Po sbírání brambor - počasí nám vyšlo krásné.

Šípky na Apaluše - tentokrát ve Starém Hobzí.

Lucerničky do lampionového průvodu, který jsme nakonec nestihli...

Jako za mého dětství - sušení bot a rukavic u trouby.

Kontrola kvality sněhu :-) Medvěd nesmí chybě.

Adventní kalendář - sáčky stejné jako vloni, náplň částečně jiná. 

Společná výroba adventní věnců byla moc fajn. 

Letos i Betlém. Myška si s ním chtěla hrát a tak většinou vypadal jak po nájezdu vojáků. 

A letos jsme dali i trhy. 

Puzzle

Březen byl jeden velký sprint. Utekl ani nevím jak. V jeho samotném finiši mě čekal moc milý sraz s "mými holkami Jihlavačkami". Už jsem o nich psala tu a tady. 

Vím, že se budu opakovat. A to mě vlastně taky těší.

Sešlo se nás všech šest. Dnes již šest matek, které zanechaly na jeden večer rodinný krb a péči o mláďata tatínkům. A bylo moc hezky! 

Pořádně jsme pokecaly, probraly všechno možné i nemožné. Naplánovaly potenciální termíny  APALUCHY 2017. Prostě jsme navázaly, tam kde jsme minule skončily.

V průběhu večera nám došlo, že už máme letos patnáct let od maturity. Za rok to bude dvacet let, co se známe! A pořád nám stojí za to udržovat naše vztahy. Navzdory uběhlým rokům a získaným zkušenostem jsme to pořád my - ty holky intračky. Každá tak jiná a dohromady fungující jako skvěle zapadající puzzle...

Celou cestu domů jsem se usmívala. Jsem strašně unavená (večerka byla totiž ve čtyři a budíček v sedm ráno). Po příjezdu mě čekala rodinná oslava a následně práce na zahradě. Jedno však vím jistě - stálo to za to! Opravdové přátelství je totiž velký dar.  

Holky, díky ♥ Na viděnou na další APALUŠE!

Adventně

Letošní adventní věnec. Tentokrát ze smrkových větviček (vloni borové). Smrk byl lepší volba. Mám z něj radost!

Advent u nás letos začal ve znamení nemocí. Tím se také zpozdila výroba adventního kalendáře (to aby jeden začal už v létě :o) a de facto i psaní tohoto příspěvku. Letošní advent i Vánoce budou druhé, které prožijeme ve třech! Oproti loňskému miminku máme doma velkou slečnu. O to víc se těším, že ty letošní Vánoce budou zas o trošku více intezívnější (i když nejintenzivnější bude naše snaha, aby dítě i stromek přežili bez úhony :-)

Už od podzimu jsem přemýšlela, jak pojmu výrobu adventního kalendáře. Říkala jsem si, že bych ho chtěla ušít tak, aby mohl sloužit i do budoucna. Zároveň jsem si vnitřně přikázala, že musí být vyroben z látek, které mám ve své syslírně. Původní idea se podobala kapsáři, který by měl na každé kapsičce našitou číslovku. Leč tato idea se díky nemocem a časové tísni jaksi rozplynula. Nakonec jsem se rozhodla pro pytlíčkový systém, který jsem chtěla "někam" zavěsit. Muž nakonec přišel s nápadem koupit síť a na ní pytlíčky rozvěsit. Nápad se mi líbil a to, že kalendář lehce sbalím a síť použijeme do Myščina pokojíčku na vystavování výkresů, tak to už je takový bonus navíc. A jak to naše společné úsilí dopadlo, můžete posoudit sami.

Přeji vám pokojný advent a radost z každého dne!

Velkým tématem byla náplň jednotlivých pytlíčků. Sladkosti u nás totiž moc nevedeme. Myslím, že pravidelná dávka sladkého by Myšku pěkně rozdivočela :-) Když jsem brouzdala při hledání inspirace na internetu, objevila jsem tento leporelový adventní kalendář a bylo jasno :-)

Nasáčkováno! Jednotlivé pytlíčky jsem šila z látky s vánočním motivem, kterou jsem před lety koupila u Mráze - s tím, že se třeba někdy bude hodit. Její čas přišel. Pytlíčky jsou pro letošní rok relativně velké, počítám však s tím, že v dalších letech bude jejich náplň mít větší rozměry. 

Náš síťový adventní kalendář. Myšce se evidentně líbí. Úplně se rozzářila, když ho uviděla poprvé. Síť máme zavěšenou v hale pod knihovnou - poměrně vysoko, aby na něj Myška nedosáhla, i když si přitáhne židli.

Detail sáčku. Horní okraj jsem začistila entlovacími nůžkami, stejně tak konce stužky. Číslovky jsou psané na zubatých kolečkách z plsti

Obsah prvního pytlíčku. Pro Myšku knížečka. Kalendář jsme pojali rodinně, takže v každém pytlíčku budeme mít vzkaz nebo úkol či hádanku i my  dospěláci. Chceme si totiž udělat vzájemně radost :-)

Pravý domácí časopis

Více informací najdete na www.pravydomaci.cz

Znáte? Neznáte?

Já ho objevila teprve nedávno u kamarádky - na záchodě :-) A protože razím svoji soukromou teorii, dle které se právě na WC objevují kvalitní literární kousky (beletrií počínaje a časopisem konče), neváhala jsem a nakoukla do obsahu a také si užila chvilku, kdy jsem si v klidu mohla přečíst pár řádek.  Čtu totiž ráda a kdekoliv :-) Vytáhnout knihu i na tři zastávky MHD mi prostě stojí za to. No, a v poslední době si ty čtecí chvilky kradu právě na onom místě - když je muž doma a já s sebou nemám asistentku :o)

Ale zpátky k časopisu. Nejprve mě zaujala obálka - podobnost školního sešitu se prostě nezapře. Zároveň mi přišla neotřelá.  Jako první se mi dostaly do rukou čísla z letošního ledna a března. Tehdy mě zaujal článek o bosonohém chození, jídlu v cyklech či volné menstruaci. Musím říct, že některá témata jsou na mě hodně alternativní, ráda se však o nich něco dozvím a někdy také přemýšlím, zda s nimi můžu nebo resp. chci nějak naložit. Např. vyhodnocení výzvy "Co dobrého jsem udělal pro naši planetu" také trochu přispělo k mému tehdejšímu "odhodlávání se" k látkování.

Mezi témata se kterými se lze v časopise setkat patří např. příroda, bydlení, zahrada, vaření, alternativní léčba, rodina, ekologie... atd.

A proč o něm píši? Ne, nechci dělat reklamu. Spíš chci sdílet radost, že existuje časopis, který si ráda přečtu na záchodě :o)

EXPEDICE APALUCHA 2016

obráceně! Aneb šest maminek vyrazilo se svými devíti ratolestmi na společný prodloužený víkend. Tatínkové (spokojeně) zůstali doma :o) Nová tradice založena!!!

Před osmnácti lety jsme se poznaly na internátu střední školy. Navzdory tomu, že jsme každá jiná, jsme zůstaly kamarádkami dodnes! Po maturitě jsme se rozešly, přesto nás pojí Telč, společné vzpomínky a hlavně společné přátelství, které přetrvává dodnes.

Letos poprvé jsme všechny maminkami. A tak jsme se rozhodly, že do našich setkání zapojíme i další generaci. A ta se nedala zahanbit :-) Šest pižďuchů ve věku 5 měsíců až 6 let si káplo do noty a prodloužený víkend si řádně užili. A my také :-)

Děcka se vyřádily na zahradě, při hře na šipkovanou, na hřišti, na zakázaných schodech (ty magicky přitahovaly především Myšku). A my ženské, jsme si zas řádně popovídaly.

Kromě spousty zážitků jsme si s Myškou odvezly medaily (Myščinu první!) a stylové naušnice (Brabíku, díky!). A taky poznání, že navzdory běžícímu času, jsme v jádru pořád ty holky, které potajmu po večerce na intru poslouchaly Červené uši" :-)

Letošní prázdniny

jsou téměř ve svém finiši. Než jsem se stačila pořádně nadechnout letního vzduchu, užít si tepla a světla, tak podzim klepe na dveře. Jsem ráda, že můžu říct, že jsme si je užili. Byly totiž tak jiné než ty předchozí roky! Snad poprvé od základní školy jsem měla o prázdninách volno (po základce jsem totiž každé prázdniny makala na brigádách), které jsme s Myškou využily především na cestování mezi prarodiči, doma jsme pobyly pokaždé jen pár dnů. V létě se nám prostě nechtělo být na sídlišti, zvlášť když u obojích prarodičů je zahrada a za humny louka, les. 

A bylo to moc fajn :-) Myška si to užila, obojí rodiče také. No, a já taky :-), byť to balení a vybalování mě opravdu nebaví. A taky nám chyběl tatínek.  Z druhé strany mohu říci, že díky častým přejezdům se stávám odborníkem na rychlobalení batolete :-), sebe zvládám sbalit, díky dřívějšímu pendlování na trase intr - domov a později ubytovna - domov, bez problémů.

Místo dalších řečí přikládám pár snímků z jedné letní procházky s Myškou.

A přeji hezké, teď už snad zase, letní dny!

Jo, třešně zrály, sladký třešně zrály a teplej vítr vál

V dáli moje milovaná Javořice

Zvládly jsme nasbírat i trochu borůvek. Myška pak byla celá namodro :-)

Po psovi a kočce, další Myščino oblíbené zvíře. 

Kolmanův křížek, čerstvě po rekonstrukci. 

Na skok

jsme byly s Myškou u mých rodičů. V neděli nás muž přivezl, dneska jsme odjížděly. Byl to krátký čas, zároveň však velmi intenzivní. Mám pocit, že čas na venkově utíká jinak, než ve městě. Člověk ty dny tak nějak víc prožije. 

A my je prožívaly naplno :-) Myška zažila několik premiér - první lezení do schodů, první jízdu vlakem, krmení kačen, lezení po posekané trávě. Já zas stihla udělat mamce pečený čaj ze zbytků loňských zásob. Současně jsem nemohla opomenout, že bezová sezóna je v plném proudu, takže jsem se pustila do výroby domácí bezové šťávy, které předcházela naše "tour de bez".

A taky mě stále fascinuje, že na místa, na která jsem chodila jako holka, teď vozím Myšku. Jak prohlásila jedna z kamarádek, se kterou jsme tvořily dívčí trio - máme tady další generaci. A má pravdu :-) S tím také souvisí, že mě nepřestává chvilkami udivovat, že lidi které znám od mala a oni mě, najednou potkávám s Myškou - v úplně jiné a nové roli. Vnitřně je mi z toho moc hezky :-)

V neposlední řadě jsem konečně přijala, že můj blog již není jenom o šití. A jak to vypadá, jeho cesta se začíná ubírat jiným směrem. To však neznamená, že jsem šití pověsila na hřebík! Jen jsem si uvědomila, že mě vlastně "čekání" na dokončení šicího projektu blokuje k psaní příspěvků, které nejsou šicí.  A to nechci. Nebo jinak řečeno - chci si zaznamenávat věci, které mě oslovily, posunuly, rozesmály, rozesmutnily, které prostě tvoří můj svět!

Přeji vám krásný červen :o) 

Na lipové thé

Možná vás napadne, co že jsem to požila, když v době dlouhodobého sucha a opakovaně přicházejících veder nazvu svůj další příspěvek po čaji, který se pije většinou v zimním období s teploměrem pod paží. Odpověď zní - nic tedy nic, co by ovlivnilo mé uvažování, alespoň doufám :-)

Pití  tohoto typicky zimního nápoje  ve mně totiž evokuje mnou malovaný hrneček - pucláček, který jsem si minulý týden vyzvedla v Mařížské keramice. Do ní mě nalákala kamarádka, která už by si mohla z vlastnoručně zdobené keramiky poskládat výbavu :-)

Musím říct, že malování byl příjemný relax, trochu jako šití, ale v něm se cítím podstatně jistěji :-) Výsledný efekt je takový, že by se za hrneček nemusel stydět, no řekněme páťák :o) I tak jsem na něj hrdá a už se těším na příště!

Díky své barvě se hrneček špatně fotil, snažila jsem se vybrat fotografie, které byly nejméně přesvětlené. Hrneček jsem zdobila minimalisticky a díky své neznalosti jsem si sestřela část glazury, proto místy prosvítá hlína. Zkušenost pro příště :-)

První letošní

Dnes mi zazvonil budík v 5:45 hodin. Důvodů, proč v neděli ráno vstávat v takhle časnou hodinu může být několik. Můj se jmenoval -  borůvky. Po třech letech jsou u nás v lesích konečně zase borůvky (místně nazývané "borovky"). V předchozích sezónách totiž  buď keříčky špatně odkvetly nebo květy spálil mráz. Jakmile jsem se o tom dozvěděla, bylo mi jasné, že se má sběračská vášeň  přihlásí o slovo.

S dvoulitrovou konvičkou jsme se společně s kamarádkou a její maminkou vypravily do míst, kde jsem jako dítě sbírala borůvky. Chodívali jsme na ně každé léto. Měla jsem a mám ráda modré ruce (znamení, že jsme opravdu sbírali poctivě :-), pusy, borůvkové knedlíky, koláč.... Dnes navíc oceňuji klid a blízkost přírody, kterou mi les dává.

Výsledek dnešní výpravy není nijak závratný - každá z nás nasbírala půl litru (borůvky ještě potřebují trochu sluníčka na dozrání). Nesmím však opomenout další benefity, které naše výprava přinesla :o)  užily jsme si lesa, později i sluníčka, kamarádčina maminka po roce klekla na své léčené koleno a ještě ke všemu jsme mohly být na sebe hrdé, že jsme dokázaly v neděli ráno vstát tak brzy! 

Přeji vám krásné letní dny....:-)

Zelená výměna - díl druhý

Před časem jsem psala o akci "zelená výměna", které jsem se poprvé účastnila. Současně jsem líčila radost, kterou mi udělaly zaslané bylinky a dárečky od Jitky. O to více jsem cítila odpovědnost za to, aby zaslání kytiček a dárečků z mé strany proběhlo také hladce a udělalo radost. 

Nakonec však musím sebekriticky přiznat, že můj balíček zas tolik radosti neudělal, jelikož dorazil Jance v dost dezolátním stavu (hlína rozsypaná, dárky rozmočené, kytičky poničené).  V praxi se totiž potvrdilo staré známé úsloví - "kde je člověk, tam je chyba...". A tady byla chyba na obou stranách. Jak na straně České pošty, která se k balíčku zachovala ne úplně profesionálně. Tak na mé - nechala jsem se totiž ukolébat tím, že mi balíček od Jitky dorazil v naprostém pořádku a já tak byla méně obezřetná při jeho balení. Nakonec mi to nedalo (nemám ráda nedotažené věci a hlavně mě  mrzelo, jak výměna z mé strany dopadla) a o dva týdny později jsem Jance zaslala ještě jeden malý balíček jako odškodnění. Ten už naštěstí dorazil v naprostém pořádku :-)

A co že jsem to vlastně posílala? V prvním balíčku byly cibulky sněženek a několik lístečků fialek a rozkvetlá růžová fialka. Jako dárek jsem vyrobila kosmetičkou tašku podle Mariny Quilt, únor 2015. A pro radost jsem přidala ještě malý balíček koření od Antonína, které je mé oblíbené. 

Tašku jsem šila tak, že jsem k zipu přišla jak vnitřní tak vnější látku. Nemusela jsem sice přišívat vnitřní díl k vnějšímu, sešití boků mi to však "vynahradilo".  Na závěr jsem zjistila, že je taška téměř nevyžehlitelná, takže putovala do světa v trochu zmačkané formě. Celkově jsem z ní nakonec měla radost :-)

V druhém balíčku se skrývaly opět lístečky fialek a cestovní polštářek, který jsem šila podle knihy "Šijeme ze zbytků látek", o které jsem psala tady.

Cestovní polštářek - z jedné strany puntíky, z druhé trpaslíci. Po straně sešíván stehy, za které by se nemusel stydět ani doktor Cvach :-( Trochu jsem se bála, aby se mi podařilo polštářek pořádně vycpat, tak jsem ponechala poněkud větší otvor. Později jsem se pro  změnu strachovala, aby stehy udržely tlak vycpávky a tak jsem šila dvojitou nití. Věřím, že i tak bude polštářek sloužit jak má!

Vychytávky pro příště: kosmetická taška - vrchní látku podžehlit vliselinem, zkusit šít oba díly samostatně,  polštářek - ponechat menší otvor na vycpání s decentnějším sešitím

Čas zpracování: taška cca. 2,5 hodiny, polštářek 1,5 hodiny (nejvíce času zabralo najít poklici vhodné velikosti :o)

Použitý materiál: taška - bavlněná látka, spirálový zip, ronopast,  polštářek - bavlněná látka, vatelín

Až se zima zeptá

Tuto větu jsem jako dítě či pubertální slečna slyšela z úst mého taťky mnohokrát. Nejčastěji tehdy když jsem skládala valníky dříví, potom když jsem je rovnala ve sklepě a do třetice, když se dávalo do kamen (to už znělo veseleji - přece jen - byli jsme připraveni, když se zima zeptala :-)

O víkendu jsem ji mimoděk sama také vyslovila a to v souvislosti se sběrem květů černého bezu. Letos jsem se na něj chystala tak trochu jako chudý král do boje a také to podle toho dopadlo (dostihl mě déšť a já natrhané květy chránila košilí). Kvetoucí bez mám moc ráda, stejně jako jahody, vůni sena, prodlužující se dny či bzukot včel v koruně lípy - jsou to pro mě příznaky blížícího se léta. Období které mám ze všeho nejraději!

Ale zpátky k bezu :o) Z květů vyrábím šťávu a také je suším. V letošní zimě mi opravdu hodně pomohly v boji proti kašli.V praxi to vypadá tak, že mi stojí na lince armáda sklenic naplněná šťávou a při příchodu do bytu mě vítá kromě muže (pokud je doma dříve) také vůně sušícího se bezu. A já vím, že až se zima zeptá, co že jsem to dělala v létě, můžu jí s klidem odpovědět :o)

Bezu zdar!

Skončili jsme jasná zpráva....

Včera jsem byla po delší době navštívit moje milé Jihlavačky. Holky, se kterými jsem prožila krásné čtyři roky na střední škole. Když jsem je uviděla poprvé, tak jsem si říkala, že "to s nimi nemůžu na jednom intru a v jedné škole vydržet..." Tehdy mě děsilo, jak jsme byly každá jiná. O čtyři roky později jsem brečela nad tím, že se naše cesty rozchází.

Jsem moc ráda, že navzdory dálce, odlišnosti našich povah a životních osudů jsme to pořád my! Ta potrhlá čtveřice holek, které spolu žily na 15 m2, strkaly se u jednoho zrcadla, řešily své první lásky a zároveň se měly a mají rády!  A právě slova písničky v názvu dnešního příspěvku, nás včera na chvilku  přenesly ze současnosti o těch třináct let zpátky -  k poslednímu táboráku na internátní zahradě. Krásný večer to byl, díky!

Holky, mě také překvapily opožděným dárkem k narozeninám. Dostala jsem krásný šátek, který bych si při svém konzervativním stylu oblékání asi sama nekoupila, o to víc se mi ale líbí a už se těším až si ho vezmu k mému úlovku.  

Šátek na modelce (byť ne s ideálním vzorkem sukně) a detail šátku

A kromě šátku se v dárkové taštičce skrývala také kniha od Debbie Shore "Šijeme ze zbytků látek". Po jejím prohlédnutí jsem došla k závěru, že na léto je ideální. Jsou v ní jednoduché projekty, které člověk může stihnout za letní večer. Přece jen světlo a teplo láká od stroje ven :-) Z druhé strany - bez stroje to také není ono :-) A hlavně - trochu vyvětrám moji zbytkárnu :o)

 Přeji vám hezké letní dny!

Úlovek

Před dvěma týdny jsem byla pracovně v Brně, kde mě kolegyně zlákala k návštěvě sekáče. Ne, že bych v sekáčích nenakupovala ráda. Naopak. Jen mám pocit, že všichni okolo mne si z něj odnáší ty nej úlovky, a že mně tahle disciplína nejde....

Tentokrát to však bylo jinak! Hned jak jsem ji uviděla, věděla jsem, že je MOJE! Ještě trochu napětí v kabince, to abych ji přetáhla přes hrudník. Jupí! Je mi jak ulitá! Kdo nebo co? Krásná šatovka za neuvěřitelných 49 Kč! Můj kauf roku :o)

A ještě jedna věc mě těší - že si několik lidí myslelo, že jsem si je sama ušila :-) Nápad to není špatný.... tak uvidíme!

Módní molo v hale :-)

Taška pro Jitku

Každý z nás pravděpodobně jednou za čas narazí na informaci o tom, jaká je dnešní společnost, doba, mládež (dosaďte si svoje :-)) hrozná, rychlá, lhostejná..... Sama mám, hlavně díky mé práci, zprostředkovanou zkušenost, že svět opravdu občas nefunguje, jak by si člověk přál. Že vztahy mezi lidmi jsou často narušené a také že dokud člověk neřeší v rodině majetek, často neví, koho v té rodině má.... 

O to je má radost větší, když zjistím, že něco funguje :-) nebo když mohu někomu udělat radost či někdo udělá radost mně. Když některý člověk udělá víc než musí... a nebo něco udělá aniž by musel. A někdy mě zážitek podobného rázu úplně dostane :o)

Toto se podařilo Jitce ze zelené výměny, která probíhala díky Světlušce. Naprosto mě totiž dostala milou komunikací, ochotou, vstřícností a širokou nabídkou bylinek. Původně jsem si totiž přála hlavně levanduli nebo nějakou jinou bylinku. A následně jsem očekávala nabídku bylinky :-) a ona to byla úplná bylinková smršť :-) a navrch ještě příslib sušené saturejky. 

Na to nešlo reagovat jinak než radost, kterou mi udělala, oplatit :-) A tak vznikla tahle taška. Úplně obyčejná "nákupka" pro jednu neobyčejně milou bytost, která uměla potěšit  pár písmenky :-)

Přeji vám, milé čtenářky, ale i sobě :o), abychom mohly zažívat drobné radosti, milá překvapení a také, abychom to dobré uměly posílat dál! Třeba úsměvem, slovem, gestem....není nutné kvůli tomu šít nákupní tašku :-) 

Vychytávky pro příště:

- horní okraj tašky zpevnit vliselinem - lépe by se prošíval

Čas zpracování: cca. 2 hodiny (a kdybych si špatně nesesadila díly tašky dohromady tak by to bylo méně)

Použitý materiál: látku na vnitřní i vnější část tašky, látku na popruhy, druky, vliselin

Taška je přes rameno - popruh má zpevněný vliselinem. Kromě delších uch je vybavena také páskem na přepnutí tašky. To pro případ, že by hrozilo její přeplnění :-)

Vděk

Místo, které mám ráda....

Tento víkend jsme s mužem, švagrovou a dvěma neteřemi strávili víkend u mých rodičů. V krajině mého dětství a dospívání - na pomezí jižních Čech a Českomoravské vrchoviny. V místě kde jsem vyrostla a mám zde kořeny, navzdory tomu že nyní žijí 150 km dál. 

Hlavním tématem celého víkendu byla zvířátka. Prostřední neteř třináctiletá Verunka je má totiž ráda a opravdu to s nimi umí. Nejmladší neteřinka Viktorka, je má ve svých dvou letech také ráda, nicméně svoji lásku projevuje poněkud divoce, takže před ní téměř veškeré zvířectvo prchá (flegmatické byly pouze ovce).

Kromě obhlédnutí našich zvířátek (slepice, kocour, ovečky a jehňátka) jsme měly také možnost navštívit kravín. Kamarádka v něm totiž pracuje na pozici hlavní zootechničky. Díky ní jsme mohly absolvovat exkurzi, která začínala u boudiček s telátky, vedla přes porodnu, dojírnu až k tunu vážícímu býkovi (k němu jsme samozřejmě nešly). 

Telátka se holkám moc líbila (stejně jako naše jehňátka). Když jsme si je hladily a obdivovaly, nenapadlo nás, že za chvíli budeme svědky porodu jednoho z nich. Na porodně totiž začal porod, ke kterému byla kamarádka přivolaná. Porod probíhal rychle, nicméně telátko se chvíli "šprajclo", takže jsem byla vyzvaná k tahání porodních provazů (kdyby s námi byl manžel, tak se zúčastnil on - má podstatně více síly). Nebylo to první telení u kterého jsem byla, úplně první jsem zažila na střední škole na praxi, kterou jsem absolvovala na školním statku. Tenkrát se narodil býček Oskar, včera holka - jalovička! Byl to silný zážitek a nejen pro mě. Současně jsem si znovu připomněla, že práce v zemědělství je náročná a opravdu důležitá. Zbytek exkurze již proběhl bez adrenalinu. Pouze Viktorka řešila, jak se kravičky utírají po čůrání :-)

Byl to víkend bohatý na zážitky, únavu, ale především na pocit sounáležitosti a radosti z toho, že jsme byli všichni spolu. 

Možná vás napadne proč popisuji zrovna tento víkend, proč ne jiný?  Odpověď zní, že si ho chci zaznamenat jako zprávu o tom, že mám být za co vděčná. A já jsem!

Jsem vděčná:

-  za to, že se můžu vracet do míst, kde žili mí předci a kde nyní žijí mojí blízcí (rodiče a bráška).

-  že se do těchto míst můžu vracet s lidmi, které mám ráda.

- za každou hezkou chvíli, kterou můžu prožít. 

-za život, který žiji.

Díky!

Verunčini oblíbenci

Pozdrav od kraviček - výborné čerstvé mléko v parádní lahvi:-)

Radost

V poslední době jsem se na jiných blozích setkala s otázkou, co nám (čtenářům) udělalo poslední dobou radost. Jako první mě napadlo, že radost mi dělá přicházející jaro a s ním teplo a světlo. Období od jarní rovnodennosti do letního slunovratu je mé nejoblíbenější. Radost mám z každého dne, ze setkání s blízkými lidmi, z toho že jsem zdravá a mí blízcí také. Pravda, někdy si člověk tu radost musí připomenout, ale i to k životu patří.  Radost má prostě mnoho podob a to je dobře. 

A jedna z nich je i ta šicí:-) Když se nedostanu několik dnů k šití, jej, o to víc se těším! Také jsem  si nemyslela, že mi udělá radost zakoupení, darování či objevení látek (např. na půdě). Ráda se jimi kochám, zkouším hmatem povrch, pevnost, kvalitu. Představuji si, co bych z dané  látky  ušila (to tehdy když se nad ní rozplývám v obchodě) nebo co z ní ušiji (to ve fázi, kdy mi říká pane:-))

V současné době mám rozpracováno několik věcí najednou. Snažím se je postupně dotáhnout, předat a dát na blog. Jako závdavek přikládám alespoň pohled na mé látkové poklady, které se časem promění ve věci, které snad udělají radost :-)

Obdarovaná

Ráda dělám lidem radost a to nejen prostřednictvím dárků. Současně, asi jako každý, ráda dárky dostávám. V poslední době jsem byla obdarovaná několika dárky, které mě zvlášť potěšily. Jedním z nich byl opožděný Ježíšek v podobě domácí marmelády od Bětky. Už se moc těším, až ji ochutnám, zatím se jí však kochám:-) posuďte sami viz níže. 

Dalším ručně vyrobeným dárkem byla šitá sovička od mé prostřední neteře Verunky. Moc se jí povedla a již má své místo v mém šicím koutu. 

Na druhé fotografii zátiší doplňuje orchidej - v pořadí již druhá, kterou jsem dostala od manželovy maminky k narozeninám. Na fotce je sice část květů na odchodu, ale já věřím, že brzy pokvetou další:-) A hlavně děkuji za důvěru v to, že tento dárek přežije moji péči! V poslední době se mi totiž podařilo umořit i zelenec copatý, o kterém jsem si myslela, že je neumořitelný...

Poctivě také musím dodat, že jmenovanou třetici by měly doplnit také entlovací nůžky, které obohatily můj šicí arzenál. Pravdou však je, že se mi do výše aranžovaného koutku úplně nesedly - přece jen hned vedle květiny položit nůžky:-)

Sáčky na knihy.... nebo třeba něco jiného:-)

Místo vánočního šití jsem od pátku ležela jak Lazar a na stroj se mohla dívat pouze z postele.  Chytla mě totiž krční páteř a to docela slušně. Zatím ještě nenastal čas na to pravé šití, nicméně ani límec (rozumějte kompenzační pomůcka), ani bolest na pravé straně krku (jeden sval se pořád nechce vzdát, lump jeden) mi nezabránily pomoc Ivče kolegyni z práce s vytvořením sáčků na knihy. Tentokrát jsem si užívala toho, že jsem "metodický dozor":-) Musím říct, že Ivča byla moc šikovná!

Látku jsme vybraly u Mráze (www.dumlatek.cz). Sáčky měly být jednoduché, na šňůrku a potisk látky měl být tématický :-)

Sáček vpravo má tunýlek posunutý cca. 2,5 cm od horního okraje. Dírka je vytvořená uprostřed předního dílu. Sáček vlevo má tunýlek kousek pod horním okrajem. Šňůrky z tunýlku vykukují postranně. 

A teď už opravdu doufám, přijde na řadu to vánoční šití. Celkově už začínám mít takový malý šicí absťák!