Lednový mix

Josef, Čapek, O pejskovi a kočičce - Jak hráli divadlo a co bylo na Mikuláše

Leden už je téměř na konci a já mám pořád pocit jako kdybych měla teprve rozesílat Pfka.

Mám radost, že už je déle vidět a my můžeme později přicházet domů z procházek, z hřiště.

Vrátila jsem se, v rámci svého pidiúvazku,  po více jak dvou letech na místo, kam jsem pravidelně v rámci zaměstnání jezdila - naše detašované pracoviště. Zvláštní pocit - místo je pořád stejné, lidi taky (jen u některých přibyly vrásky a šedé vlasy) a mně přišlo jako kdyby v mezidobí uteklo nejméně sto let.

Celý leden se dávám do kupy zdravotně - nejprve jsem se vzpamatovávala ze střevní chřipky, teď zas řeším virózu. Těším se na jaro!

Myška prožívá své období vzdoru se vším všudy. Občas ji sbírám ječící na ulici z chodníku (to mi jde, loňský trénink se neztratil), občas tisknu zuby, abych zachovala klid (to jde hůř). Nicméně VŽDY si v těchto chvílích opakuji svoji mantru: "Je to jen období... Je to jen období..." 

Když se Myška zrovna nevzteká tak žasnu, co už všechno umí (naposledy nás dostala, když naprosto v pohodě hrála svoji roli Karkulky), jak je empatická ( např.když jsem zvracela do záchodu, tak mi hladila záda a uklidňovala mě slovy: "Uzdravíš, neboj!"). A taky u ní shledávám potenciál pro pomáhající profesi - našla jsem v knížce kus koláče. Myška mi vysvětlila, že ho chtěla dát vlkovi, aby nesežral panenku Járinku :-)

A baví nás, jak má ve věcech jasno! Aneb - "Až budu větší, větší, budu mít pindíka!" Hláška, kterou nás oblažuje poměrně často. A na rozdíl od zbytku národa víme, jak dopadnou prezidentské volby - prezidentem totiž bude Myščin tatínek :-) Alespoň tak to vidí naše dvouleťačka.  

Mějte hezké dny!