sobota 20. ledna 2018

Boj s větrnými mlýny

Sada sáčků se sáčkem, do kterého se zabalí a následně vhodí do tašky, kabelky. 

Sáčky na ovoce a zeleninu. Jeden z mála loňských šicích dárků k Vánocům. Na přání jedné z kamarádek. Udělalo mi radost :-) Sama sáčky používám už více jak rok a dosud jsem zaznamenala buď pozitivní reakce nebo neutrální. Negativní zatím žádnou a to je používám nejen u nás v Bille. 

Upřímně řečeno téma odpadu resp. snaha o bezodpadovost pro mě začalo být více aktuální teprve poté, co jsem zůstala doma s Myškou. A najednou jsem viděla, kolik odpadu tvoříme. 

Tento týden jsem se se setkala s jednou kamarádkou a mimo jiné jsem se jí zmínila, že se chystám cestou od ní stavit v bezobalovém obchodě. Následoval rozhovor v tomto duchu: 
"Aha, a je to lepší? Ty potraviny jsou tam drahý."
"To máš pravdu, většina potravin je dražších a doufám, že se tohle časem změní. A všechno se bezobalově nedá pořídit. Z druhé strany jsou to kvalitní potraviny, můžu si jich nakoupit množství, které mi vyhovuje (což zejména u některých mouk a luštěnin oceňuji) a nepřinesu domů žádný plasty navíc."
"Jo, to jo. Ale když je přinesu tak je hodím do tříďáku a je to."
"To jo, ale  vzhledem k tomu, co všechno je baleno v plastech, je fajn, když do tříďáku nic nejde."
" To máš recht, ale jde to vůbec, není to boj s větrnými mlýny?". 

Tři podobně malé, jeden velký např. na brambory :-)
A tady jsme se myslím dostaly na pomyslný bod zlomu. Strašně dlouho jsem taky jako vrchol ekologie viděla třídění odpadu (a teď to nemyslím nijak ironicky - prostě to tak bylo). A víc se nezajímala, kam ty odpadky mizí. Myslím, že díky některým blogům  a hlavně díky knize Domácnost bez odpadu od Bey Johnsonové jsem se dostala o krok dál - tj. uvědomila jsem si, že třídit je potřeba, ale předcházet vzniku odpadu je ještě vyšší level.A taky jsem tím stihla "nakazit" manžela :-) 

Jsem přesvědčená, že to jde, a že naše snažení má smysl. Jinak bych netahala na nákupy látkovou tašku, pytlíky, krabičku na tvaroh, koláčky, nepoužívala přírodní a z velké části nebalenou kosmetiku a drogerii (zde jsou ceny vyrovnanější s běžnými obchody), nenakupovala alespoň něco v bezobalu, neměli jsme doma dřevěné kartáčky na zuby, nenosili bychom ven lahve s vodou nebo termosku apod. Jo, je potřeba na ty věci myslet a je fajn, když v tom člověk nejede sám.

Vím, jsou to drobnosti. A vnímám, že se jedná o běh na dlouhou trať, než bude vidět nějaká změna v systému. Nicméně si myslím, že minimálně začít přemýšlet o tom, kde se dá ušetřit plast je prima začátek. Ne, není to agitka, nebojte :-) Jen je to "moje téma" a proto patří i sem na blog. 

A taky musím dodat, že to trochu boj je, a že někdy plast vyhraje.  Prostě je potřeba hledat zdravou míru, jako ve všem :-). 

A zde je několik blogů, kde čerpám inspiraci. Pokud máte ještě nějaký další tip, budu ráda za Vaše doplnění.
evule-kotule.blogspot.cz
www.czechzerowaste.cz
zijememinimalismem.cz
loveyourhome.cz
reduca.cz

úterý 9. ledna 2018

Jaký byl?

Na přelomu každého roku má člověk tendenci hodnotit rok předchozí. Nejsem v tomto jiná. Když jsem byla mladší a psala si na střední deníky, tak jsem na konci roku vždy sepsala významné události a data, které ten rok přinesl. Deník už si nepíšu dávno, důležitá data a události ano. 

Rok 2017 nebyl rokem přelomovým jako např. 2015 (příchod Myšky), zároveň to ale nebyl rok úplně klidný. Myslím, že největší a nejnáročnější událostí byla mamčina nemoc a snaha nás všech, aby se vrátila zpátky mezi nás v co nejlepší kondici. Mamčina rehabilitace trvá už řadu měsíců, nicméně za pár týdnů se bude vracet definitivně domů! Začátek bude určitě těžký, věřím však, že to znovu dáme. Těžší než loňské léto to snad už nebude...

S mamčinou nemocí se také pojí mnohem častější pobyty u rodičů. O prázdninách jsme cestovali buď autem (když jel s námi muž) nebo já a Myška vlakem. Už jsme celkem zdatné vlakové harcovnice :-) Nicméně v září padla kosa na kámen a já se prostě k našim musela dopravit sama autem. Uff. Nejsem člověk, kterého by řízení bavilo či naplňovalo. Řidičák jsem si udělala v osmnácti, následně zavezla celou rodinu do příkopu a pak už jsem se bála za volant sednout. A díky tomu že bráška je řidič profesionál (už ve dvanácti byl schopen zacouvat do vrat s traktorem a fůrou sena) tak mě ani nikdo nenutil. Ve třiceti jsem si udělala rekondiční výcvik a pak začala trochu jezdit. Jenže stačilo, aby špatně svítilo slunce, jinak vál vítr a já odmítala jet. Chudák muž, užil si se mnou svoje. Myška mě k řízení trochu donutila - potřebovala jsem s ní jezdit na rehabilitaci. Velký zlom nastal vloni, když jsem vyrazila autem na Apaluchu - ujela jsem 160 km sama s Myškou (věděla jsem totiž, že bych jinak potřebovala najmout si soukromý vagon a k tomu dva sluhy :-))
Od té doby jsem dlouhou trasu nejela. Až zase na další Apaluchu, na kterou jsem jela přes své rodiště (opět cesta cca. 160 km). A dala jsem to!!! A pak znovu a chystám se zas :-) Tak na tohle jsem hrdá, velký milník za mnou. Další byl, když jsem vezla sama auto do servisu :-)

Fascinuje mě, jaký skok udělala za loňský rok Myška. Z malého batolátka začínáme mít doma slečnu, která už má svůj názor :-), hezky povídá, zpívá, je pohybově zdatná a samozřejmě  má svoje období vzdoru. Její specialitou a jakýmsi esem je ztráta dechu při atace vzteku. Celkově je ale malá úžasná a začíná být skvělá parťačka :-)

Mám zkušenost, že v každém roce člověk zažije něco náročného (někdy víc, někdy méně) a zároveň něco pozitivního. Myslím, že velkým darem loňského roku bylo a je přátelství s jednou kamarádkou, se kterou jsme se potkaly na hřišti. Ona má dvě děti, holčičku o něco starší než je Myška a malého chlapečka. Začaly jsme si povídat, zjistily jsme, že máme stejnou profesi, podobné názory nejen na výchovu, zkrátka že si sedíme! A to že bydlí ve vedlejší ulici je úplně to nej :-) Mám několik velmi dobrých kamarádek, bohužel jsou daleko nebo dál, nicméně pro každodenní koloběh je strašně prima mít někoho stejně naladěného blízko :-)

V loňském roce jsem se hodně posunuli ve snaze o co největší bezodpadovost naší domácnosti. Úplně bez odpadu nám to nejde a asi ani zcela nepůjde - na to nejsou v ČR dostatečné podmínky. Nicméně mám radost, že s mužem oba používáme látkové tašky a sáčky na ovoce a zeleninu, že jsem zrušila koš v koupelně, že důsledně třídíme odpad včetně bioodpadu, že jsem začala uklízet pomocí octu a sody, absolvovala jsem bezobalové nákupy... Prostě takové malé drobnosti, které potěší!

Jsem zvědavá, co nám rok 2018 přinese. Věřím, že to bude rok dobrý, a že výzvy které jsou před námi zvládneme. A jak už jsem psala v minulém postu - moc si přeji jiného prezidenta. Ať už Drahoše nebo Fischera (byť ten je mi bližší), hlavně ne stávajícího hradního pána. Tak si držme pěsti!

A tady září - prosinec v obrazech :-)

Na slunečná rána se těším moc.

Po sbírání brambor - počasí nám vyšlo krásné.

Šípky na Apaluše - tentokrát ve Starém Hobzí.

Lucerničky do lampionového průvodu, který jsme nakonec nestihli...


Jako za mého dětství - sušení bot a rukavic u trouby.

Kontrola kvality sněhu :-) Medvěd nesmí chybě.

Adventní kalendář - sáčky stejné jako vloni, náplň částečně jiná. 

Společná výroba adventní věnců byla moc fajn. 

Letos i Betlém. Myška si s ním chtěla hrát a tak většinou vypadal jak po nájezdu vojáků. 

A letos jsme dali i trhy. 




čtvrtek 4. ledna 2018

PF 2018

Ať ty naše cesty mají svůj cíl a ať se nám jde po nich dobře...
Poslední příspěvek na blogu byl téměř poprázdninový. Pak vypnuto a skok do nového roku 2018. Rozhodně to není tak, že by se v mezidobí nic nedělo. Jen jsem měla nějakou komunikační krizi. Náročné léto dojíždělo déle než jsem čekala. 

Jsme na prahu nového roku. Asi všichni tak trochu vyhlížíme, co přinese. Máme různá přání a touhy a také svoje strachy. Musím říct, že já si v tuhle chvíli nejvíc přeji zdraví - ideálně pro nás všechny :-). Poslední dny roku 2017 si totiž tak trochu vzalo dovolenou (dostala jsem opravdu děsnou střevní chřipku, která začala před Vánoci a skončila na nový rok) a já si víc, než kdy jindy uvědomila, jak to je bez toho, aby byl člověk fit těžké. I proto svůj první letošní příspěvek píši až teď, konečně se dostávám zpátky do formy :-)

A tak vám moji milí, ze srdce přeji hojnost zdraví, lásky, Božího požehnání a radosti! A těším se, že se tady budu objevovat častěji!

Vaše Křížulka

PS: Jo, a taky jiného prezidenta prosím! Věřím, že i tohle přání má svoji naději na splnění...

pondělí 28. srpna 2017

Prázdniny zpětně

Pomalu začíná foukat ze strnišť, děti se chystají do školy, prázdniny končí a blog spí. Dlouhodobější výpadek většinou znamená, že se něco děje a já nestíhám. Minulá velká pauza byla způsobena Myščiným příchodem. Ta současná tak veselá není. V květnovém příspěvku jsem psala o mojí mamce a její nemoci. Situace se zkomplikovala ještě víc ve chvíli, kdy jsme zjistili, že má zlomenou kyčel a musí na operaci (těsně před příjezdem záchranky upadla). Tu mamča zvládla dobře, jenže pak jí čekala rehabilitace. A tady narazila na hranice svých sil. 

Vypadalo to, že to vzdá a zůstane do konce života ležákem. Bylo náročné o tom slyšet od taťky nebo brášky přes telefon. Realita byla o mnoho procent náročnější. Plán prázdnin se měnil. Od jejich začátku jsme s Myškou většinu července pobývali u našich, muž za námi jezdil. Nastalo každodenní ježdění s Myškou a taťkou za mamkou do léčebny. Denně jsme s ní cvičili a cvičíme (na základě instrukcí rehabilitačních sester, které s ní cvičily a cvičí dodteď),  a snažili se jí motivovat. Největší motivátor však byla naše Myška :-) Myslím, že nejen pro ni. Je to sluníčko :-) a sluníčka je zvlášť v tomto prostředí, kde převládá bolest, bezmoc a závislost potřeba opravdu hodně...

Na začátku léta mamka nezvedla nohu o milimetr, ležela apaticky v posteli a jediné, co opakovala bylo, že by chtěla chodit, ale že neví, jestli to zvládne. O sedm týdnů později si už sama sedne a s chodítkem přejde chodbu. A hlavně už má jasno - chce cvičit a být co nejvíce samostatná!

Zlom nastal na konci prvního červencového pobytu u našich. Do té doby to byla bezmoc, která strašně vyčerpávala. K tomu vedení domácnosti rodičů, každodenní jízdy autem (poprvé v životě jsem fakt musela denně řídit), cvičení, celodenní péče o Myšku, ladění potřeb všech členů domácnosti. Teď vše zvládáme líp :-) Pomalu nám končí třetí delší pobyt u našich a mně se nechce zpátky do města. I když se tady nezastavím, cítím, že jsme našli společný rytmus. A ten čas na venkově prostě plyne jinak, tak nějak intezivněji.

Tohle léto nás posunulo všechny. Změny jsou nejvíc vidět na Myšce, která se stačila odplenkovat,  hezky se rozmluvila a jsme bez kočárku! Já jsem si na vlastní kůži prožila, že latinské "zachovej řád a řád zachová tebe"má fakt svoji moudrost a sílu. Na co jsem však hrdá nejvíc je fakt, že jsme to jako rodina dali! Čeká nás ještě dlouhá cesta a pořád není vůbec jisté, že mamka bude samostatně chodit, přesto cítím, že jsme dělali a děláme, co je v našich silách, a že to je správně!

Mávám z rozhraní Jižních Čech a Vysočiny a přeji krásný zbytek léta!

A tady ještě  pár fotek :-)

Z procházky

Příprava štrůdlu pro babičku. Myška už je zdatná pomocnice.

Myška miluje "tatorek", medvěd u toho nesmí chybět :-)

Pro Myšku je momentálně nejhezčí pohled na svět z kabiny traktoru...

Káva o třetí, tak ta nesmí chybět!

Slunečná rána  nabíjí.

A další den je u konce, díky za něj!

sobota 10. června 2017

Včelí ubrousky

Ti z vás, kdo znají blog Zuzky Bagme, určitě zaznamenali její krásné voskované ubrousky. Pokukovala jsem po nich delší dobu a hlavně si představovala, jak bych je využila. Největšími favority byly v mých představách voskovaný ubrousek, do kterého bych zabalila máslo  a do druhého sýr. A pak taky třeba svačinu a určitě bych si vyrobila kulatý na zakrytí misky, ve které se "dělá" těsto na palačinky... 

Aktuální stav je takový, že máme dva voskované ubrousky, ve kterých si hoví zmiňované máslo a sýr. A my si libujeme :-)  Igelit nás totiž na obou výrobcích štval (tedy hlavně mě :-)). V troubě mám připravený plech, struhadlo a pečící papír na výrobu dalších ubrousků. Tak doufám, že příští týden se k  jejich výrobě dostanu. 

A proč povoskované ubrousky? Třeba proto, že jsou hezké, příjemně voní,ale jídlo z nich nenačichá a neosychá, jsou opakovaně použitelné, nahrazují při skladování igelit, nepropouští tekutiny, a hlavně mám dobrý pocit, že jsem opět našla cestičku, jak  postupně nahradit další plasty v naší domácnosti viz vize balené svačiny :-)

A tady je pár fotek z výroby (omlouvám se za kvalitu, byly focené pozdě v noci):

Na výrobu voskovaných ubrousků jsem si připravila látkový ubrousek začištěný entlovacími nůžkami, který jsem připravila na plech s pečícím papírem. 

Posypáno včelím voskem - zkasírovala jsem tímto způsobem zbytky vánočních svíček z pravého včelího vosku. 


A tady je již rozpuštěný a rozetřený vosk v látce. První ubrousek jsem navoskovala tak moc, že nešel použít. Tento mi přijde poměrně dobrý - tedy až na pravý spodní roh, ten by chtěl víc, příště :-)  Mám plynovou troubu, ubrousek jsem v ní nechala cca. 90 sekund. Poté jsem ho vyndala a vosk rozetřela a následně nechala zaschnout. 


Máslo připravené na zabalení. 

A tady jsou už finální balíčky. Ubrousek se nepere, pouze se vlhkým hadříkem otírá. 

Voskování zdar!

neděle 4. června 2017

Dočkala se!

Na modelce v akci - vlevo při mytí nádobí, vpravo "v poklusu" :-)
Konečně se Myška dočkala toho, že nosí kousek oblečení, který jsem jí šila já :-) Samozřejmě jsem měla plány, jak budu na ni šít, jenže realita byla jaksi jiná. Nicméně jak už to u mě bývá zvykem, nastala situace, kdy jsem prostě narychlo potřebovala pro Myšku ušít legínky k šatičkám. Myška totiž začala nosit šaty (nejraději má červené s "hopou" - rozumějte se zajícem) a to i ven a na hřiště. Jenže v šatičkách to na "žm" (což je Myščin výraz pro skluzavku) jaksi neklouže, nehledě na to, že bych nerada, aby si spálila nožičky. 

Dala jsem Myšce na výběr ze dvou látek - zvítězily berušky. A já pak sedla ke stroji a overlocku a během jejího odpoledního spaní byly na světě legínky. Střih jsem si vytáhla z jedněch, které Myška dostala předloni k Vánocům. Malá měla radost a od té doby je nosí, taky už podle toho vypadají a čeká je pračka :-)

Vychytávky pro příště: dát do pasu užší gumu a ušít menší velikost - tato je ideální "na plenku", bez ní na Myšce v zadních partiích plandají. Myška začíná hezky chodit na nočník, takže je budeme potřebovat hooodně brzy :-)

Čas zpracování: 1 hodina 15 minut

Použitý materiál: úplet

Velikost: 86

Celkový pohled


Z dnešní procházky - po třech dnech nošení :-)

Přeji vám hezké zatím se prodlužující dny :-)
A také chci moc poděkovat za vaše milé maily k předchozímu příspěvku. Myška už je zcela zdravá a mamka je na tom lépe. Čeká ji však dlouhá rekonvalescence. 

pátek 19. května 2017

Tento způsob jara


zdá se mi poněkud nešťastným. 

Měla jsem v plánu napsat příspěvek o tom, jak se mi podařilo zvládnout svoje postní předsevzetí, doufala jsem, že došiji a dám na blog některé věci, které mám na stole nastříhané, chtěla jsem sdílet pocity z jednoho článku, který mě zaujal. 

Jenže... od minulého příspěvku (tedy od konce dubna) se nějak nemůžeme vymotat z nemocí. Nejprve jsme si s Myškou a mužem předali střevní virózu. Pak nastal klid před bouří v podobě dvou dnů oddechu. A pak Myška dostala teploty, které se vyšvihly až do astronomických čtyřicítkových výšin. Verdikt - zánět ledvin. Taky co čekat, při CRP dvacetkrát vyšším než je norma.  Myška je však laškovnice - střihla si další čtyřicítku čtvrtý den od zahájení léčby antibiotiky. Okamžitě jsme jeli na pohotovost, měli jsme sbaleno do nemocnice. Při odjezdu mělo dítě  teplotu 38,5, v ordinaci 37,2! Byla jsem za hysterickou matku. Ve zprávě máme, že:"dítě bylo negativistické, brebentilo... maminka zjistila vysokou teplotu a shledala kašel". Hm, tak kašel si Myška ulovila slušný, ale to je snad už poslední úlovek této jarní sezóny!

A aby toho nebylo málo, mamku odvezla záchranka. Vypadalo to nevinně. Bohužel, to  nevinné není. Mamka byla od soboty do včerejška v umělém spánku. Teď už je vzhůru a my věříme, že její uzdravení je na dobré cestě. Člověk má ten fokus najednou jinak nastavený. 

Od včerejška konečně vnímám a cítím, že bude dobře! Posledních deset dnů mi dalo zabrat jak už dlouho nic. Celou situaci komplikovalo a stále ještě trochu komplikuje moje nevyspání - noci teď jsou náročné, byť lepší než před týdnem.. Aspoň že už to venku vypadá trochu lépe - vlastně  jsme skočili rovnou do léta :-) A hlavně díky Bohu, že na to nejsem sama!

Tak snad už budu příště psát o tom, jak jsem došila ty moje nastříhané resty.... :-)