čtvrtek 31. května 2018

Chytila jsem na pasece žížalu

písnička z mého dětství. Její slova mi zněla v uších, když jsme si s Myškou domů vezly násadu kalifornských žížal, které měly obsadit náš vermikompostér. O žížalím kompostéru jsme  s mužem mluvili už vloni. Pravda, muže představa žížal v bytě trochu vyděsila, ale po ujištění, že jsou světloplaché a nebudou mít důvod, někam utéct kapituloval :-)

Na rozjezd vermikompostéru je nejvhodnější období duben - květen (tehdy nemají být tak velká horka a podmínky pro aklimatizaci žížal by měly být příznější). Loňské jaro jsme řešili nemoci, na žížaly nezbyl čas. Letos jsme tento rest dohnali :-)

O vermikompostování jsem si našla různé články, poradny a videa. Většinou jsem však našla články psané s časovým odstupem. A tak jsem si řekla, že si naše sžívání s žížalmi budu alespoň v bodech dokumentovat, abych mohla předávat informace dál. 

Podstata vermikompostování je celkem jednoduchá. Vytvořený bioodpad dáváte do patrového kompostéru, ve kterém žijí žížaly, jež ho následně přemění na vermikompost (prostě kompost :-)) Když je jedno patro naplněno, přidá se další, do kterého se žížaly postupně přemístí. Obsah naplněného patra lze použít do truhlíků, na záhonky jako kvalitní hnojivo. Vyprázdněné patro se dá stranou a použije se, když je opět potřeba na přemístění žížal. A tak pořád dokola :-) Zároveň lze získat žížalí čaj, který je vhodné hnojivo pro rostliny. 

Žížaly máme necelé tři týdny, kompostér je tedy v procesu rozjezdu. Dosud je krmíme cca. 2x týdně dvěma hrstěmi nadrobno nakrájeného bioodpadu. Jako bonus jim dávám ještě kávový lógr, protože ten ony moc rády :-) Faktem tedy je, že nám stále spousta bioodpadu, který distribuujeme dál, stále přebývá. Věřím však, že se časem dopracujeme k tomu, že alespoň polovinu našeho bioodpadu žížaly budou schopny zpracovávat. Zároveň je na místě říct, že vařím obden, spotřebováváme ovoce a zeleninu, takže bioodpadu máme asi víc než průměrná tříčlenná rodina a také to, že ne všechno lze do vermikompostéru dát (např. citrusové plody by tam neměly ve velkém množství přijít, slupky od cibule, zpočátku slupky od brambor a košťáloviny - u posledních dvou položek je potřeba pro kvalitní rozklad dostatek žížal).

Mrzí mě, že v naší městské části není nějak systémově řešen bioodpad, zároveň nemáme prostor na klasický kompostér, jsme tedy odkázáni na posílání bioodpadu dál. Z tohoto důvodu jsme hledali ještě další způsob, jak bioodpad zpracovávat. Někdo chová morčata či jiné mazlíčky, my máme žížaly :-) A Myšku baví jejich krmení, to ráda asistuje.

Nezastírám, že s vermikompostováním mám spojenou obavu z výskytu octomilek (velmi otravných mušek, které všichni známe), které jsou jen velmi těžko zničitelné. Snažila jsem se udělat maximum preventivních kroků viz níže, tak uvidíme :-)

A teď už k samotnému procesu žížalího zabydlování :-)

Žížalí domek - vermikompostér Urbalive. Máme k němu ještě jedno patro, to však momentálně nepotřebujeme. 

Nejprve v něm bydlel králíček :-)


Pohled na textilii přes kterou bude do spodní nádoby prosakovat žížalí čaj. Ten se pak stáčí uvolněním kohoutku umístěného na spodku vermikompostéru.

Připravená podestýlka z natrhaného plata na vajíčka. 

Naše násada žížal. Dost jich nebylo vidět, protože byly v hlíně. Údajně jich tam bylo být cca. 150 - 200. Nepočítala jsem je :-), myslím si však, že jich bylo méně. Nicméně teď se hezky množí. 

První bašta pro žížaly. Už je zpracovaná.

Kompostovací proces na startu :-)


Po 14 dnech. Žížaly se množí, baští a zatím se mají dobře. Dala jsem přes ně ještě černou netkanou textilii - to kvůli eliminaci riziku zahnízdění octomilek. Zároveň nakrájený bioodpad mám v sáčku v mrazáku - krmíme je zatím 2x týdně a nechci, abych jim tam dávala už "nalomený" bioodpad s vajíčky octomilek. Až budeme krmit každý den, tak tento mezikrok odpadne. Místo octomilek se v kompostéru rozmnožili malí bílí broučkové - chvostoskoci. Žijí v symbióze se žížalami a  podílí se na procesu kompostování. Nicméně jejich větší výskyt značí, že je v kompostéru velká vlhkost, proto ty nasypané piliny na povrchu. Vypadá, že zabraly, tak uvidíme, jaký bude další vývoj. 


Pokud máte někdo zkušenosti s žížalím kompostérem budu ráda za jejich sdílení! Zatím můžu říct, že to je fajn edukativní proces, který zaujal celou rodinu :-) Kompostér máme v kuchyni a vážně nezapáchá a to jsou teď vedra.  Práce na víc to trošku je, ale ne moc. Ale co je pro nás hlavní, je skutečnost že v kompostování resp. v udržitelném koloběhu potravin vidíme smysl!

Žížalám zdar! 

středa 9. května 2018

Šeříky


jsou pro mě symbolem května a tím i oslav konce války. Právě kyticemi šeříků vítali moji prarodiče ruské tanky, které projížděli jejich rodištěm. Dnešek je státním svátkem, pro mnohé z nás volný den, který si prožíváme dle svých plánů (pokud okolnosti dovolují).

Současně je to den, který patří minulosti a její připomínce. Myslím, že zejména v současné době, kdy má část naší společnosti tendenci zapomínat, je důležité si toto výročí připomínat. Žít v míru a ve svobodné zemi není vůbec samozřejmostí!

Přikládám dva knižní tipy, které se ke konci války vztahují. Jedním z nich je od Kateřiny Tučkové román "Vyhnání Gerty Schnirch", velmi hezkou recenzi, se kterou do puntíku souhlasím o ní napsala Zuzka. Velmi ve zkratce - jedná se příběh české Němky, mladé ženy, která je vyhnána a zařazena do pochodu smrti i se svým půl ročním dítětem. Celý příběh se má přesah až do 90. let minulého století, kdy se pomyslný kruh uzavřel.

A druhá je moje srdcovka - Zdivočelá země. Kniha i  seriál o osudech válečného letce Antonína Maděry. Knihu  jsem si koupila už v roce 1997. Četla jsem ji několikrát, seriál jsem také viděla opakovaně. Jak jsem psala - prostě je to taková moje srdcová záležitost :-)



středa 2. května 2018

My čekali jaro, zatím přišlo léto...

Další víkend mimo domov. Bylo fajn, jen to cestování, balení a vybalování je úmorné. Přišlo jaro-léto. Teplotou letní dny, teplé noci. Krásné, jen kdyby to nebylo tak rychlé. Mám moc ráda období rozkvetlých stromů, keřů, teplých dnů a nocí, dlouhých večerů. 

Poslední roky se však začíná projevovat sucho, zásoby vody v půdě pramalé. Jak prohlásil bráška, pokud bude takto ještě dva týdny, tak nebudou mít (rozumějte zemědělci), co sklízet - takže čekání na déšť...

Boso-písková sezóna zahájena

Pokus o věneček. Panenka s utrženou ručičkou, Myščina oblíbená. 


Všechno v květu

Letos u rodičů kvetou mladé jabloňky, ty staré s "moštovacími jablky" si daly pauzu. 

Můj oblíbený šeřík. Bez něj si jaro nedovedu představit.

Za našima. Obilíčko vyklíčilo, snad ho ten nedostatek vody v půdě úplně nezničí. 

Vlaštovky se nám vrátily zpátky. Když jsem byla malá, bylo jimi osázené elektrické vedení.  Nějakou dobu jsem měla pocit, že vídám jen osamělé ptáčky. Teď jich jsou občas vidět menší hejna. 



neděle 22. dubna 2018

Z víkendu

Dneska jsme se vrátili z víkendu od manželových rodičů. Byl to moc hezký čas. Hodně práce uděláno (kupodivu mě letos z pletí zatím nic nebolí), hřiště navštíveno, příjemná  páteční modlitební chvilka v tamním sboru, jízda na kole (Myška už odrážecí kolo zvládá), snaha o jízdu na tříkolce (a skok do malin) především však dobré vztahy. A to není vůbec málo :-)

Večerní zalévání s pomocnicí. Tyhle šaty jsem šila před čtyřmi roky pro nejmladší neteř, teď je nosí Myška.



Všechno v květnu. Jen to je nějak moc rychlé...

Vypletá cestička - hned je širší :-)

Na keřích nám roste leccos :-)

První várka libečku na sušení. 

úterý 17. dubna 2018

Košíkářka

ze mě nebude :-) K tomuto závěru jsem došla o Velikonocích, kdy jsme s mojí milou švagrovou "motaly" resp. ona pletla a já motala mističky ve tvaru vajíčka pro naše malé slečny. Naše idea byla, že si do nich dají vajíčka a mňamky, které měly druhý den hledat po zahradě. No, vajíčka jsem tam nakonec dala já, mňamky totiž zmizly rychlostí blesku. 

Materiál - pedig


Ve finále jsem s výsledkem svého "motání"  byla celkem spokojená. Do většího projektu bych se  asi zamotala doopravdy :-) Nicméně mě tahle činnost vyburcovala k myšlence, že bych se vrátila k pletení (to jsem opustila někdy v pubertě). Dá se lehce přenášet, nemusím na něj vytahovat stroj a plést se dá tařka všude. A aspoň bych neměla tendence čučet do mobilu. S tím teď docela bojuji a reálně uvažuji o odpojení dat. Pokud se totiž např. na cestě v MHD, když cestuji sama, při čekání u doktora (opět sama), okamžitě nezačtu do knížky, tak pak mě to svádí "zkontrolovat" své oblíbené blogy... Aspoň že ten facebook nemám :-) 

A tady několik sáčků, které jsem holkám ušila na ty jejich poklady, které hledaly na velikonoční pondělí v zahradě.


pondělí 9. dubna 2018

Setkání s pohádkovou vílou

Když Myška uviděla tuto fotku na kafeautomatu v nádražní hale, tak prohlásila, že to jsem já. Ne, nejsem :-) tak krásná a  mladá nejsem, ale pihy a zrzavé vlasy mám, to zas jo :o)

Z prodlouženého víkendu jsme se dneska s Myškou vracely vlakem. Na cestách jsme byly už od rána s mezipřistáním v Jindřichově Hradci, odkud jsme pokračovaly dál. Myška byla ve vlaku úžasná - četly jsme si, modelovaly, povídaly, baštily (to především :-)) Když jsme vystoupily na nádraží, tak jsme byly obě v dobrém rozmaru. Ten mě však následně opouštěl při každém dalším kroku. Na zádech mě tížil batoh, v ruce cestovka a příruční taška přes rameno...

V MHD jsme se s Myškou usadily na sedala a pokračovaly posledních 20 minut domů. Jenže ouha, nastala věc, se kterou jsem nepočítala. Myška usnula. Hlubokým spánkem, kdy je tuhá a naprosto neprobuditelná. Uff.  Asi kdybych se hodně snažila, tak by se zdařilo ji probrat, ale následoval by velký hysterák a naprostá nespolupráce. 

Vymýšlela jsem různé strategie, jak dostat Myšku i zavazadla domů, že obojí najednou nedám, bylo víc než jasné. Nakonec jsem požádala o pomoc s výstupem z dopravního prostředku jednu paní. Na první pohled bych ji tipovala na manažerku. Paní mi ochotně vynesla ven tašky. Následně mi nabídla, že se mnou dojde domů nebo nás odveze autem před dům. Chvíli jsem váhala (v mysli mi proběhly různé otázky mj. zda je to bezpečné - hrozné, jak jsme v tomto směru ovlivňováni médii), ale nakonec jsem s úlevou souhlasila. Opět mi vzala tašky, já nesla Myšku a batoh. V tu chvíli jsem měla pocit, že jsme potkaly pohádkovou vílu. 

Víla nás dovezla před dům a počkala než odnesu zavazadla i Myšku do bytu. Chtěla jsem jí kromě díků něco dát - nabídla, co jsem zrovna měla u sebe -  vajíčka nebo rybu. Jenže paní zrovna ode dneška držela dietu, v rámci které tyto potraviny nemůže. A tak celou epizodu uzavřela tím, že to mám brát tak, že prostě udělala dobrý skutek. A já doufám, že to dobro budu moc poslat v jiné podobě dál...

Jsem dneska hodně unavená, ale ten dobrý pocit ten přetrvává. Tak ještě jednou díky!

středa 28. března 2018

Pexeso trochu jinak

Dnes spíš obrazem :-) Už docela dlouho u nás frčí Červená Karkulka a Budulínek. Myslím, že především díky divadélku, které Myška miluje, a ve kterém máme mj. tyto dvě pohádky. O víkendu jsme s kamarádkou vyrazily na Dyzajnmarket. Když jsem si procházela plán stánků, tak mě zaujala Kreslíkárna a její pexesa. 

Sice jsme dotčený stánek poměrně dlouho nemohly objevit, ale nakonec se podařilo :-) Takže doma máme dvě pexesa, která se dají hrát jako pexesa (překvapivě :-), ale také se podle obrázku dá skládat příběh pohádky. Pexeso zatím Myšku moc nebere, ale skládat pohádku, to ona ráda. 

Příběh pohádky je notoricky známý a obrázky zachycují ty nejstěžejnější chvíle.

Akvarelové obrázky se líbí nejen Myšce. 

Moc hezká je i krabička na kartičky. 


A Červená Karkulka