úterý 18. dubna 2017

Gigi


Některé dítě ho vyžaduje, jiné ho má jen na spaní, další ho nechce vůbec. Řeč je o dudlíku. Nedávno byl na jednom serveru deníček na téma dudlík (něco ve smyslu - fuj ošklivé slovo). K deníčku se strhla ohromná diskuse zahrnující dva tábory (jak už tak bývá) - odpůrce a příznivce (či neutrály).  Přemýšlela jsem do jaké skupiny bych se zařadila. Následně jsem došla k závěru, že vlastně nevím. Ano, ideální je, když dítě dudlík nemá a zároveň neobjeví, že má paleček, který dudlík plně nahradí. Z druhé strany si nemyslím, že dudlík je až takové zlo, které dítě poškozuje. Asi jako ve všem je potřeba ho používat s mírou. 

Když jsme si Myšku poprvé chovali tak měla v pusince dudlík. Takovou tu kytičku, kterou měla většina z nás taky. Při poslední návštěvě Myšky už neměla v pusince dudlík, ale paleček, který usilovně sála, zejména v situacích kdy nebyla v pohodě. První dny u nás měla paleček v pusince téměř nonstop, její hlasité sání znamenalo, že má hlad, což jsme zpočátku nechápali, čekali jsem totiž, že bude plakat... Postupně se situace zlepšovala, Myška objevovala, že když si zapláče či jinak vyjádří nespokojenost, tak na ni reagujeme, přesto paleček byl pořád "in" a  dudlík  naprosto "out". V té době jsme si vyslechli celkem dost rad a hlavně prognóz o tom, jak se palečku nebude moci zbavit, půjde s ním do školy, bude ho mít zdeformovaný atd. Na internetu jsem dokonce našla příběh paní, která cucala ve spaní palec svému manželovi. 

Měli jsme štěstí. Myška cca. v půl roce vzala dudlík na milost, paleček používala pouze ve chvílích, které pro ní byly náročné, později už vůbec. Do roka měla dudlík v pusince často, následovalo období kdy byla téměř bez dudlíku. No, a teď je opět na dudlíkové vlně - dudlíku říká gigi. A chce ho  na spaní, do auta, při dlouhém čekání, když si na něj vzpomene tak se v ní gigistka také ozve. Hodně jsme s mužem řešili, zda jí ho "dopřát" nebo ne. Nakonec jsme se rozhodli, že za určitých podmínek ano např. ven ho nenosí (před odchodem ukládá gigi do postýlky), dává ho odpočinout, když si hraje tak ho také nemá. Nemáme z toho radost, ale jak jsme zjišťovali mezi přáteli, kteří mají stejně staré děti - je to prostě fáze, která zase opadne. A další věc - máme obavu, aby Myška znovu neobjevila paleček. S dudlíkem totiž do školy nikdo nešel, s palcem v puse ano. 

Rádi bychom dospěli do fáze, kdy Myška sama dudlík odloží. A věřím, že k tomu časem dojde. Jen si nejsem jistá, zda do té doby dokážu být stále jemně asertivní vůči starším dámám, které mě nebo manželovu maminku neváhají upozornit, že Myška je na dudlík už velká (nemá ještě dva roky), už by ho mít neměla, ideálně ponoukají Myšku ať jim dudlík odevzdá (příhoda z MHD či dvouhodinového čekání u doktora). Vrr. Tak nějak mám pocit, že dítě je věc veřejná a každý má právo se k němu, jeho výchově, potřebám a přístupu rodičů vyjádřit. Štve mě to, protože nic není černobílé, člověk nikdy neví, co se za danou situací skrývá, ale především mě fascinuje jejich drzost, se kterou se neváhají se svojí troškou přidat do mlýna. Tenhle příspěvek píšu na blog i proto, abych si na něj jednou (až budu mít potřebu udílet rady) vzpomněla a nevyžádané rady si nechala pro sebe :-)

Jak jste řešili dudlíkové období vy? A máte nějaký tip, jak ho ukončit? 

Mějte se hezky a v následujících dnech nezmrzněte!


pátek 14. dubna 2017

Velikonoční


Milé čtenářky,
přeji vám hezké prožití Velikonoc a hodně radosti z jarních dnů!

Křížulka

sobota 1. dubna 2017

Puzzle


Březen byl jeden velký sprint. Utekl ani nevím jak. V jeho samotném finiši mě čekal moc milý sraz s "mými holkami Jihlavačkami". Už jsem o nich psala tu a tady

Vím, že se budu opakovat. A to mě vlastně taky těší.

Sešlo se nás všech šest. Dnes již šest matek, které zanechaly na jeden večer rodinný krb a péči o mláďata tatínkům. A bylo moc hezky! 

Pořádně jsme pokecaly, probraly všechno možné i nemožné. Naplánovaly potenciální termíny  APALUCHY 2017. Prostě jsme navázaly, tam kde jsme minule skončily.

V průběhu večera nám došlo, že už máme letos patnáct let od maturity. Za rok to bude dvacet let, co se známe! A pořád nám stojí za to udržovat naše vztahy. Navzdory uběhlým rokům a získaným zkušenostem jsme to pořád my - ty holky intračky. Každá tak jiná a dohromady fungující jako skvěle zapadající puzzle...

Celou cestu domů jsem se usmívala. Jsem strašně unavená (večerka byla totiž ve čtyři a budíček v sedm ráno). Po příjezdu mě čekala rodinná oslava a následně práce na zahradě. Jedno však vím jistě - stálo to za to! Opravdové přátelství je totiž velký dar.  

Holky, díky ♥ Na viděnou na další APALUŠE!

sobota 11. března 2017

Sovy na stromě, polštář pod hlavu

K očistnému procesu, o kterém jsem psala minule, patří také likvidace restů. Tady jsou moje dva šicí opožděné vánoční dárky (červenám se, víc s tím však neudělám...). Soví taška pro moji blízkou duši, která opožděnost dárku vzala s nadhledem  a pronesla něco ve smyslu: "Vánoce jsou každý rok, takže klid". V zásadě by se tedy mohlo jednat o předčasný dárek k letošním Vánocům :o)

Taška má stejné rozměry jako tyto. Jen se mi konečně podařilo najít fígl na našívání popruhů (uch). U těch předchozích tašek jsem je všívala do  vnitřku tašky, tady jsou našité z vnějšku  a myslím, že tato varianta vypadá líp

Druhým dárkem byly povlaky na polštář. Kamarádka si vybrala látku a rozměry 40x40 cm. I když mi látky na první pohled moc "neseděly" tak výsledek je myslím hezký :-)

Složená látka na polštáři je druhý povlak, ten se mi však nepodařilo nějak rozumně vyfotit (jako vždy jsem totiž fotila na poslední chvíli). 

neděle 5. března 2017

Půst (nejen) od věcí


Už nějaký čas vnímám, že naše domácnost je přeplněná věcmi, které nutně nepotřebujeme a které zabírají prostor. Částečně tomu tak je i proto, že jsme v procesu přípravy budování pokojíku pro Myšku a některé věci přestaly mít svoje pevné místo. Poctivě však musím přiznat, že navzdory Terapii domova, je náš byt celkem dost zaplněn, i když by tomu tak nemuselo vůbec být a mně v tom není dobře. 

Poslední dobou se v mém přemýšlení ve vztahu k nakládání s věcmi a vedení domácnosti střetávají tři směry, které mě něčím oslovily - zmiňovaná Terapie domova (nebo-li sytém pode Fly lady), u které se mi líbí myšlenka, každý den udělat kus úklidu. Stačí málo ale pravidelně. Dalším směrem je minimalismus, tedy užívání pouze věcí, které člověk opravdu potřebuje nebo které mu dělají radost. Zde je inspirativní kniha Marie Kondo "Zázračný úklid" - ve které se dají najít dobré tipy na zjednodušení chodu domácnost. Pro mě však byla kniha místy silná káva např. když Marie doporučuje neuschovávat celou knihu, ale vytrhnout si pasáže, které se nám líbí. Mnohem střídmější a pro naše podmínky reálnější mi přijde web zijememinimalismem.cz

A třetím směrem o kterém přemýšlím je bezodpadová problematika tj. zero waste styl. A tady musím říct, že jsme udělali v posledních měsících asi největší posun - počínaje výměnou jednorázových plen za látkové, nahrazením igelitových pytlů na biodpoad za papírové, důsledným tříděním bioodpadu, používáním látkových sáčků na ovoce a zeleninu atd. Určitým zarámováním mých úvah pro mě bylo přečtení si knihy "Domácnost bez odpadu" od Bey Johnson. 

Minulý víkend jsem byla doma sama a konečně jsem se pustila do několika plánových čistek. A následně se chodila mým dílem kochat :-) Bylo mi najednou v tom našem bytečku líp. A tento pocit mi potvrdil moje dřívější přemýšlení o tom, jak pojmout letošní půst. Moc hezky svoji úvahu napsala Jitu a já s ní musím souhlasit, že postít se např.  od masa by pro mě byl jednoduchý úkol, půst od jídla celkově dělat nechci, i kvůli tomu že potřebuji sílu k péči o Myšku a taky chci přibrat :-)

Pro letošek jsem se nakonec rozhodla, že dobu postní chci pojmout jako cestu k pořádku/očistě v sobě i okolo sebe. Očistu prostoru  od věcí které mi berou energii (vidím, že je musím řešit, přesunout, vytřídit atd. V některých bodech je pro mě inspirací 40 denní výzva k zerowaste zde), očistu těla (ráda bych omezila cukr v kávě i v dalších nápojích a jídle) a také očistu ducha (zajistit si více klidu na čtení, modlitbu). Vím, že to není jednoduchý úkol, ale chci se o tu cestu alespoň pokusit. A jsem moc ráda, že to s mužem máme hodně podobně :-) 

Přeji vám hezké očistné jarní dny!

čtvrtek 16. února 2017

Čtenářské okénko


Na začátku ledna jsme trochu pozměnili Myščin uspávací rituál, který od té doby zahrnuje také čtení knížek s krátkými příběhy. V současné době tedy jedeme na "Krtečkové" vlně, prokládáno klasickými pohádkami (Perníková chaloupka, Červená Karkulka, O Budulínkovi atd.), zpestřeno  Jabloňkou, Housetem co šlo do Kejhous apod. Musím říct, že Myšku knížky baví už dlouho a opravdu nás mile překvapilo, že zvládá udržet pozornost po celou dobu, co ji čteme. 

Vzhledem k navýšení poptávky (přece jen číst Krtečka každý den nebaví ani Myšku) se z Myšky stala pravidelná návštěvnice knihovny :-) Oproti mně má náskok několik let - do knihovny jsem začala chodit až v první třídě. Dodnes si pamatuji, že číslo mé průkazky bylo 165 :-)

A Myška je již celkem suverénní návštěvník - bez váhání již zamíří k šupleti plnému knížek pro nejmenší, cestou stačí vyzubit svých 12 zubů na přítomné chlapečky, okouknout místní počítač a následně si vybrat Štaflíka a Špagetku, které matka opravdu nemusí!!! :-)

Díky Myščinu čtenářství jsem se o víkendu ocitla na retrovlně. Byli jsme totiž u mých rodičů a já na půdě otevřela skříň, ve které jsou uklizené naše dětské knížky. Když jsem je prohlížela, tak mi většina z nich naskočila, najednou jsem byla o třicet let zpátky a slyšela babičku, jak je bráškovi a mně čte. Já si knihy zamilovala, bráška zvládl absolvovat vzdělávací proces pouze s dvěma poctivě přečtenými knihami - Slabikářem a Autoškolou, i když úřední lejstra dohnala v práci i jeho :-)


 S mužem oba rádi čteme, a proto  Myšce přeji, aby jí tahle záliba vydržela i do budoucna, dobrá kniha je totiž balzám na duši (alespoň tu moji :-) A jak to máte s knihami vy? Případně - máte nějaký  osvědčený tip na čtení pro malou batolecí slečnu?

Myška zatím nemá svůj pokojík, proto jsou knížky uskladněny v krabicích v obýváku. Stálice na čtenářském nebi jsou leporela od Bernerové, o kterých jsem se již zmiňovala tu.

A tady jsou knížky z našeho dětství :-)


Sekora z roku 1984 a 2006. Myška neustále řeší broučka, kterému upadlo lízátko a je smutný. I ona je smutná, nejspíš by mu ho chtěla podat, beruška naše. 

K Hravouce zatím nedorostla, ale moc se těším, že to jednou nastane. Zatím se knihou kochám já :-) 

pátek 10. února 2017

Máme doma

Z našeho tvoření

hafistku 
 aneb známe všechny pejskaře v okolí.

mauistku 
 žádná kočka neunikne bystrému oku naší Myšky.

auistku 
 v poslední době nejčastější forma poskytování krizové intervence :-) buď foukáme bebí Myšce nebo plyšákům. Případně nám je sdělováno, že kamarád  Áma  bá, au au, babí fů fů.

ťapistku
 sotva ráno otevře oči, chce ťapat.

bobistku
odvozeno nikoliv od bobů na sáňkování :-) Ještě nikdy jsme neměli takový přehled o tom, zda a jak funguje vylučování u rodinných příslušníků. Kdykoliv se blížíme k WC je Myščina otázka jasná - bob? čí?

prostě osobnost každým coulem!

Nezřídka slýchám, že právě prožíváme nejhezčí období, které s dítětem můžeme zažít. Tuto větu si opakuji zejména když:

 nesu Myšku pod paždí a soused se mě ptá, jestli jsem byla na poště pro živý balík.

 Myška po stopadesáté jde jiným směrem, než potřebuji.

 ji sbírám na přechodu pro chodce, jelikož složit se zde jak skládací metr je ideální způsob, jak vyjádřit svůj nesouhlas s vedením za ručičku.

neustále vysvětluji, že do záchodu se nesahá a nic nehází.


Pak ale stačí, abych viděla její úsměv, šibalství v očkách, cítila její tlapku a je mi jasné, že tohle je opravdu strašně moc! Obrovský dar, který za to čekání stál!