čtvrtek 31. května 2018

Chytila jsem na pasece žížalu

písnička z mého dětství. Její slova mi zněla v uších, když jsme si s Myškou domů vezly násadu kalifornských žížal, které měly obsadit náš vermikompostér. O žížalím kompostéru jsme  s mužem mluvili už vloni. Pravda, muže představa žížal v bytě trochu vyděsila, ale po ujištění, že jsou světloplaché a nebudou mít důvod, někam utéct kapituloval :-)

Na rozjezd vermikompostéru je nejvhodnější období duben - květen (tehdy nemají být tak velká horka a podmínky pro aklimatizaci žížal by měly být příznější). Loňské jaro jsme řešili nemoci, na žížaly nezbyl čas. Letos jsme tento rest dohnali :-)

O vermikompostování jsem si našla různé články, poradny a videa. Většinou jsem však našla články psané s časovým odstupem. A tak jsem si řekla, že si naše sžívání s žížalmi budu alespoň v bodech dokumentovat, abych mohla předávat informace dál. 

Podstata vermikompostování je celkem jednoduchá. Vytvořený bioodpad dáváte do patrového kompostéru, ve kterém žijí žížaly, jež ho následně přemění na vermikompost (prostě kompost :-)) Když je jedno patro naplněno, přidá se další, do kterého se žížaly postupně přemístí. Obsah naplněného patra lze použít do truhlíků, na záhonky jako kvalitní hnojivo. Vyprázdněné patro se dá stranou a použije se, když je opět potřeba na přemístění žížal. A tak pořád dokola :-) Zároveň lze získat žížalí čaj, který je vhodné hnojivo pro rostliny. 

Žížaly máme necelé tři týdny, kompostér je tedy v procesu rozjezdu. Dosud je krmíme cca. 2x týdně dvěma hrstěmi nadrobno nakrájeného bioodpadu. Jako bonus jim dávám ještě kávový lógr, protože ten ony moc rády :-) Faktem tedy je, že nám stále spousta bioodpadu, který distribuujeme dál, stále přebývá. Věřím však, že se časem dopracujeme k tomu, že alespoň polovinu našeho bioodpadu žížaly budou schopny zpracovávat. Zároveň je na místě říct, že vařím obden, spotřebováváme ovoce a zeleninu, takže bioodpadu máme asi víc než průměrná tříčlenná rodina a také to, že ne všechno lze do vermikompostéru dát (např. citrusové plody by tam neměly ve velkém množství přijít, slupky od cibule, zpočátku slupky od brambor a košťáloviny - u posledních dvou položek je potřeba pro kvalitní rozklad dostatek žížal).

Mrzí mě, že v naší městské části není nějak systémově řešen bioodpad, zároveň nemáme prostor na klasický kompostér, jsme tedy odkázáni na posílání bioodpadu dál. Z tohoto důvodu jsme hledali ještě další způsob, jak bioodpad zpracovávat. Někdo chová morčata či jiné mazlíčky, my máme žížaly :-) A Myšku baví jejich krmení, to ráda asistuje.

Nezastírám, že s vermikompostováním mám spojenou obavu z výskytu octomilek (velmi otravných mušek, které všichni známe), které jsou jen velmi těžko zničitelné. Snažila jsem se udělat maximum preventivních kroků viz níže, tak uvidíme :-)

A teď už k samotnému procesu žížalího zabydlování :-)

Žížalí domek - vermikompostér Urbalive. Máme k němu ještě jedno patro, to však momentálně nepotřebujeme. 

Nejprve v něm bydlel králíček :-)


Pohled na textilii přes kterou bude do spodní nádoby prosakovat žížalí čaj. Ten se pak stáčí uvolněním kohoutku umístěného na spodku vermikompostéru.

Připravená podestýlka z natrhaného plata na vajíčka. 

Naše násada žížal. Dost jich nebylo vidět, protože byly v hlíně. Údajně jich tam bylo být cca. 150 - 200. Nepočítala jsem je :-), myslím si však, že jich bylo méně. Nicméně teď se hezky množí. 

První bašta pro žížaly. Už je zpracovaná.

Kompostovací proces na startu :-)


Po 14 dnech. Žížaly se množí, baští a zatím se mají dobře. Dala jsem přes ně ještě černou netkanou textilii - to kvůli eliminaci riziku zahnízdění octomilek. Zároveň nakrájený bioodpad mám v sáčku v mrazáku - krmíme je zatím 2x týdně a nechci, abych jim tam dávala už "nalomený" bioodpad s vajíčky octomilek. Až budeme krmit každý den, tak tento mezikrok odpadne. Místo octomilek se v kompostéru rozmnožili malí bílí broučkové - chvostoskoci. Žijí v symbióze se žížalami a  podílí se na procesu kompostování. Nicméně jejich větší výskyt značí, že je v kompostéru velká vlhkost, proto ty nasypané piliny na povrchu. Vypadá, že zabraly, tak uvidíme, jaký bude další vývoj. 


Pokud máte někdo zkušenosti s žížalím kompostérem budu ráda za jejich sdílení! Zatím můžu říct, že to je fajn edukativní proces, který zaujal celou rodinu :-) Kompostér máme v kuchyni a vážně nezapáchá a to jsou teď vedra.  Práce na víc to trošku je, ale ne moc. Ale co je pro nás hlavní, je skutečnost že v kompostování resp. v udržitelném koloběhu potravin vidíme smysl!

Žížalám zdar! 

2 komentáře:

  1. Měli jsme žížalky asi dva roky. Potíž byla se zimováním. Octomilky se mi nedařilo eliminovat, takže od jara do podzimu byly na balkoně a to bylo ok. Na zimu byly na chodbě v paneláku, ale zvědaví sousedé pořád lezli pod víko a měli řeči. Pak se nám rozmnožily koutule a těch jsem se zbavit nedokázala. Kompost byl plný jejich larev, takže nešel ani dál použít. Takže jsem to vzdala. Nevzdávám se ale naděje a chci to zkusit znovu

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Jitu, díky za sdílení zkušeností! Jsem zvědavá, jako žížalky dopadnou u nás. Taky mám obavu z octomilek a jiné havěti. Uvidíme. Zatím je kompostér v kuchyni, na lodžii ho dám až poleví tyhle horka, máme ji na jihozápad. A v krajním případě půjde do skladu :-) Držím pěsti, aby příští žížalí kompostování klaplo!

      Vymazat

Děkuji za Váš komentář a návštěvu u mě :-)