Zobrazují se příspěvky se štítkemekodomácnost. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemekodomácnost. Zobrazit všechny příspěvky

čtvrtek 31. května 2018

Chytila jsem na pasece žížalu

písnička z mého dětství. Její slova mi zněla v uších, když jsme si s Myškou domů vezly násadu kalifornských žížal, které měly obsadit náš vermikompostér. O žížalím kompostéru jsme  s mužem mluvili už vloni. Pravda, muže představa žížal v bytě trochu vyděsila, ale po ujištění, že jsou světloplaché a nebudou mít důvod, někam utéct kapituloval :-)

Na rozjezd vermikompostéru je nejvhodnější období duben - květen (tehdy nemají být tak velká horka a podmínky pro aklimatizaci žížal by měly být příznější). Loňské jaro jsme řešili nemoci, na žížaly nezbyl čas. Letos jsme tento rest dohnali :-)

O vermikompostování jsem si našla různé články, poradny a videa. Většinou jsem však našla články psané s časovým odstupem. A tak jsem si řekla, že si naše sžívání s žížalmi budu alespoň v bodech dokumentovat, abych mohla předávat informace dál. 

Podstata vermikompostování je celkem jednoduchá. Vytvořený bioodpad dáváte do patrového kompostéru, ve kterém žijí žížaly, jež ho následně přemění na vermikompost (prostě kompost :-)) Když je jedno patro naplněno, přidá se další, do kterého se žížaly postupně přemístí. Obsah naplněného patra lze použít do truhlíků, na záhonky jako kvalitní hnojivo. Vyprázdněné patro se dá stranou a použije se, když je opět potřeba na přemístění žížal. A tak pořád dokola :-) Zároveň lze získat žížalí čaj, který je vhodné hnojivo pro rostliny. 

Žížaly máme necelé tři týdny, kompostér je tedy v procesu rozjezdu. Dosud je krmíme cca. 2x týdně dvěma hrstěmi nadrobno nakrájeného bioodpadu. Jako bonus jim dávám ještě kávový lógr, protože ten ony moc rády :-) Faktem tedy je, že nám stále spousta bioodpadu, který distribuujeme dál, stále přebývá. Věřím však, že se časem dopracujeme k tomu, že alespoň polovinu našeho bioodpadu žížaly budou schopny zpracovávat. Zároveň je na místě říct, že vařím obden, spotřebováváme ovoce a zeleninu, takže bioodpadu máme asi víc než průměrná tříčlenná rodina a také to, že ne všechno lze do vermikompostéru dát (např. citrusové plody by tam neměly ve velkém množství přijít, slupky od cibule, zpočátku slupky od brambor a košťáloviny - u posledních dvou položek je potřeba pro kvalitní rozklad dostatek žížal).

Mrzí mě, že v naší městské části není nějak systémově řešen bioodpad, zároveň nemáme prostor na klasický kompostér, jsme tedy odkázáni na posílání bioodpadu dál. Z tohoto důvodu jsme hledali ještě další způsob, jak bioodpad zpracovávat. Někdo chová morčata či jiné mazlíčky, my máme žížaly :-) A Myšku baví jejich krmení, to ráda asistuje.

Nezastírám, že s vermikompostováním mám spojenou obavu z výskytu octomilek (velmi otravných mušek, které všichni známe), které jsou jen velmi těžko zničitelné. Snažila jsem se udělat maximum preventivních kroků viz níže, tak uvidíme :-)

A teď už k samotnému procesu žížalího zabydlování :-)

Žížalí domek - vermikompostér Urbalive. Máme k němu ještě jedno patro, to však momentálně nepotřebujeme. 

Nejprve v něm bydlel králíček :-)


Pohled na textilii přes kterou bude do spodní nádoby prosakovat žížalí čaj. Ten se pak stáčí uvolněním kohoutku umístěného na spodku vermikompostéru.

Připravená podestýlka z natrhaného plata na vajíčka. 

Naše násada žížal. Dost jich nebylo vidět, protože byly v hlíně. Údajně jich tam bylo být cca. 150 - 200. Nepočítala jsem je :-), myslím si však, že jich bylo méně. Nicméně teď se hezky množí. 

První bašta pro žížaly. Už je zpracovaná.

Kompostovací proces na startu :-)


Po 14 dnech. Žížaly se množí, baští a zatím se mají dobře. Dala jsem přes ně ještě černou netkanou textilii - to kvůli eliminaci riziku zahnízdění octomilek. Zároveň nakrájený bioodpad mám v sáčku v mrazáku - krmíme je zatím 2x týdně a nechci, abych jim tam dávala už "nalomený" bioodpad s vajíčky octomilek. Až budeme krmit každý den, tak tento mezikrok odpadne. Místo octomilek se v kompostéru rozmnožili malí bílí broučkové - chvostoskoci. Žijí v symbióze se žížalami a  podílí se na procesu kompostování. Nicméně jejich větší výskyt značí, že je v kompostéru velká vlhkost, proto ty nasypané piliny na povrchu. Vypadá, že zabraly, tak uvidíme, jaký bude další vývoj. 


Pokud máte někdo zkušenosti s žížalím kompostérem budu ráda za jejich sdílení! Zatím můžu říct, že to je fajn edukativní proces, který zaujal celou rodinu :-) Kompostér máme v kuchyni a vážně nezapáchá a to jsou teď vedra.  Práce na víc to trošku je, ale ne moc. Ale co je pro nás hlavní, je skutečnost že v kompostování resp. v udržitelném koloběhu potravin vidíme smysl!

Žížalám zdar! 

sobota 20. ledna 2018

Boj s větrnými mlýny

Sada sáčků se sáčkem, do kterého se zabalí a následně vhodí do tašky, kabelky. 

Sáčky na ovoce a zeleninu. Jeden z mála loňských šicích dárků k Vánocům. Na přání jedné z kamarádek. Udělalo mi radost :-) Sama sáčky používám už více jak rok a dosud jsem zaznamenala buď pozitivní reakce nebo neutrální. Negativní zatím žádnou a to je používám nejen u nás v Bille. 

Upřímně řečeno téma odpadu resp. snaha o bezodpadovost pro mě začalo být více aktuální teprve poté, co jsem zůstala doma s Myškou. A najednou jsem viděla, kolik odpadu tvoříme. 

Tento týden jsem se se setkala s jednou kamarádkou a mimo jiné jsem se jí zmínila, že se chystám cestou od ní stavit v bezobalovém obchodě. Následoval rozhovor v tomto duchu: 
"Aha, a je to lepší? Ty potraviny jsou tam drahý."
"To máš pravdu, většina potravin je dražších a doufám, že se tohle časem změní. A všechno se bezobalově nedá pořídit. Z druhé strany jsou to kvalitní potraviny, můžu si jich nakoupit množství, které mi vyhovuje (což zejména u některých mouk a luštěnin oceňuji) a nepřinesu domů žádný plasty navíc."
"Jo, to jo. Ale když je přinesu tak je hodím do tříďáku a je to."
"To jo, ale  vzhledem k tomu, co všechno je baleno v plastech, je fajn, když do tříďáku nic nejde."
" To máš recht, ale jde to vůbec, není to boj s větrnými mlýny?". 

Tři podobně malé, jeden velký např. na brambory :-)
A tady jsme se myslím dostaly na pomyslný bod zlomu. Strašně dlouho jsem taky jako vrchol ekologie viděla třídění odpadu (a teď to nemyslím nijak ironicky - prostě to tak bylo). A víc se nezajímala, kam ty odpadky mizí. Myslím, že díky některým blogům  a hlavně díky knize Domácnost bez odpadu od Bey Johnsonové jsem se dostala o krok dál - tj. uvědomila jsem si, že třídit je potřeba, ale předcházet vzniku odpadu je ještě vyšší level.A taky jsem tím stihla "nakazit" manžela :-) 

Jsem přesvědčená, že to jde, a že naše snažení má smysl. Jinak bych netahala na nákupy látkovou tašku, pytlíky, krabičku na tvaroh, koláčky, nepoužívala přírodní a z velké části nebalenou kosmetiku a drogerii (zde jsou ceny vyrovnanější s běžnými obchody), nenakupovala alespoň něco v bezobalu, neměli jsme doma dřevěné kartáčky na zuby, nenosili bychom ven lahve s vodou nebo termosku apod. Jo, je potřeba na ty věci myslet a je fajn, když v tom člověk nejede sám.

Vím, jsou to drobnosti. A vnímám, že se jedná o běh na dlouhou trať, než bude vidět nějaká změna v systému. Nicméně si myslím, že minimálně začít přemýšlet o tom, kde se dá ušetřit plast je prima začátek. Ne, není to agitka, nebojte :-) Jen je to "moje téma" a proto patří i sem na blog. 

A taky musím dodat, že to trochu boj je, a že někdy plast vyhraje.  Prostě je potřeba hledat zdravou míru, jako ve všem :-). 

A zde je několik blogů, kde čerpám inspiraci. Pokud máte ještě nějaký další tip, budu ráda za Vaše doplnění.
evule-kotule.blogspot.cz
www.czechzerowaste.cz
zijememinimalismem.cz
loveyourhome.cz
reduca.cz

sobota 10. června 2017

Včelí ubrousky

Ti z vás, kdo znají blog Zuzky Bagme, určitě zaznamenali její krásné voskované ubrousky. Pokukovala jsem po nich delší dobu a hlavně si představovala, jak bych je využila. Největšími favority byly v mých představách voskovaný ubrousek, do kterého bych zabalila máslo  a do druhého sýr. A pak taky třeba svačinu a určitě bych si vyrobila kulatý na zakrytí misky, ve které se "dělá" těsto na palačinky... 

Aktuální stav je takový, že máme dva voskované ubrousky, ve kterých si hoví zmiňované máslo a sýr. A my si libujeme :-)  Igelit nás totiž na obou výrobcích štval (tedy hlavně mě :-)). V troubě mám připravený plech, struhadlo a pečící papír na výrobu dalších ubrousků. Tak doufám, že příští týden se k  jejich výrobě dostanu. 

A proč povoskované ubrousky? Třeba proto, že jsou hezké, příjemně voní,ale jídlo z nich nenačichá a neosychá, jsou opakovaně použitelné, nahrazují při skladování igelit, nepropouští tekutiny, a hlavně mám dobrý pocit, že jsem opět našla cestičku, jak  postupně nahradit další plasty v naší domácnosti viz vize balené svačiny :-)

A tady je pár fotek z výroby (omlouvám se za kvalitu, byly focené pozdě v noci):

Na výrobu voskovaných ubrousků jsem si připravila látkový ubrousek začištěný entlovacími nůžkami, který jsem připravila na plech s pečícím papírem. 

Posypáno včelím voskem - zkasírovala jsem tímto způsobem zbytky vánočních svíček z pravého včelího vosku. 


A tady je již rozpuštěný a rozetřený vosk v látce. První ubrousek jsem navoskovala tak moc, že nešel použít. Tento mi přijde poměrně dobrý - tedy až na pravý spodní roh, ten by chtěl víc, příště :-)  Mám plynovou troubu, ubrousek jsem v ní nechala cca. 90 sekund. Poté jsem ho vyndala a vosk rozetřela a následně nechala zaschnout. 


Máslo připravené na zabalení. 

A tady jsou už finální balíčky. Ubrousek se nepere, pouze se vlhkým hadříkem otírá. 

Voskování zdar!

pondělí 12. prosince 2016

Nákupní sáčky


Před rokem jsem  v prvním příspěvku o Myšce psala, že se téměř vůbec nedostanu k šití. Jedna z čtenářek mě tehdy ujistila, že se k šití vrátím jen co se to "utřepe". A měla pravdu :-) Mám pocit, že ten čas přišel. K šití se teď dostávám po malých chvilkách, ale i ty se počítají! A že zatím jedu na sáčkové vlně, tak to to vůbec nevadí :-)

Už delší dobu mě štvalo, kolik igelitových pytlíků přinesu z jednoho nákupu, zejména když nakupuji ovoce a zeleninu. A to podotýkám, že i tak jsem se snažila cenovky lepit na nezabalené banány, papriky apod. Začala jsem přemýšlet, jak počet igeliťáku snížit a napadlo mě ušít si nákupní sáčky. Ještě jsem váhala nad materiálem, ze kterých bych je šila. Než jsem došla k nějakému konkrétnímu závěru nakopl mě příspěvek od Evulekotule a jako taková třešnička byly posty od  Zuzky z Bagme.

A protože jsem měla doma zbytek záclonoviny z Ikey a zároveň dostala starou záclonu od naší rodinné přítelkyně, pustila jsem se do díla. Sáčky se šily celkem hezky. Všechny jsou na stahování, jen způsob průvleku se liší.

U těchto sáčků jsem pod horní okraj udělala dvě dírky, které jsem ručně obšila podkovičkovým stehem. A teprve poté jsem vytvářela tunýlek. 


U některých sáčků jsem tkaloun našila přes šev nebo všila do švu. Sice člověk k jejich stažení potřebuje obě ruce, funkci ale plní a to je hlavní :-)

Poprvé jsem do nich kupovala ovoce a zeleninu u naší paní zelinářky, která dojíždí k nám na sídliště. Ona ani její muž okem nemrkli a v pohodě netradiční zabalení zeleniny a ovoce akceptovali. O to více jsem byla zvědavá na reakci prodavačů v naší Bille, kam chodím nakupovat. Při prvním nákupu jsem byla docela napnutá, ale pan prodavač byl v pohodě, pouze uvedl, že ani nevěděl, že taková "vrecka majú". A i při dalších nákupech nenastal problém.

Kromě snížení počtů igelitových sáčků shledávám jako další výhodu fakt, že mohu zeleninu i ovoce bez obav uložit do ledničky přímo v "nákupních" záclonových sáčcích. Vím, že krásně dýchají a zelenina ani ovoce neplesniví. Tím nechci říct, že igelitové sáčky z naší domácnosti zmizely - to ne. Rozhodně jsou chvíle, kdy je používám a jsem za ně vděčná (naposledy při mé čtvrteční večerní cestě domů MHD s rozjíždějící se střevní virózou), jen se snažím jejich počet udržet v přiměřené míře.