Vídeňská etuda

Po dlouhé době taška! Dlouho slibovaná, za tři večery ušitá. Pro Marušku, kterou mám v mobilu uloženou jako Maruška Wien. Seznámily jsme se totiž před téměř osmi lety ve Vídni jako účastnice dvouletého kursu. Díky Marušce a  podpoře dalších kolegů jsem ho úspěšně absolvovala. I když jsem si myslela, že uteču, byť to není můj styl. Nerada vzdávám věci, o kterých jsem přesvědčená, že je v mých silách je zvládnout. Tady jsem váhala. Rakouská němčina pro mě byla silná káva!

Kurs skončil, ale naše přátelství ne! Vídáme se pouze párkrát do roka, navzdory tomu se na sebe vzájemně těšíme. Maruška je totiž sluníčko :-), které rozdává dobrou náladu a optimismus. Díky za takové človíčky :-)

Tak ať se dobře nosí, Maruško!

Vychytávky pro příště: šev kapsy na zadní straně tašky složit obráceně, zip posunout více doprostředka zipových dílů

Čas zpracování: cca. 6 hodin

Použitý materiál: bavlněná látka, vliselin, ronopast, 2x spirálový zip

Celkový pohled na přední i zadní stranu aneb jaké rozdíly dokáže světlo. 

Aby Maruška nemusela hledat, kde že ty kapsy jsou, olemovala jsem jejich horní hranu druhou designovou látkou. 

Zapnutá. Připravená na akci!

Velikonoční

Z našeho kostelíka, větvičky z Květné neděle z Myščina požehnání

Požehnané Velikonoce vám všem!

Křížulka

Jedna doktorská

epizoda končí. Po patnácti letech odcházím od své praktické doktorky, která je opravdu lékařka, jak má být! Milá, lidská a zároveň opravdu šikovná a pečlivá. Uznávám, že mít praktickou doktorku 150 km od svého stávajícího bydliště je tak trochu nepraktické. Přesto jsem se téměř 14 let bránila změně. Jenže s Myškou už to není tak jednoduché. A rozhodně už není reálné, abych se při případné chřipce přesunula 150 km k rodičům, kde bych si došla k doktorce. 

Od soboty jsme s Myškou u rodičů. A tak jsem využila příležitosti a včera popadla Myšku, ušité mini toaletky, čaje a vyrazila jsem se na místní středisko a) pochlubit se s  Myškou (co si budeme povídat :-)) b) poděkovat za dosavadní péči a vysvětlit, proč mám v plánu změnit lékaře.

Bylo to milé setkání. Je mi trochu smutno - já vím, že to není asi úplně běžné, ale je to tak.  Odcházela jsem s hezkým pocitem a jako bonus jsem si odnášela tip na jiného praktika.

Toaletky jsou vlastně můj první dokončený šicí počin od té doby, co jsme tři :-) Šila jsem je u našich, v bojových podmínkách  - stroj je u brášky v pokoji, kde jsem si mírně řečeno, musela vytvořit pracovní prostor :o) A taky jsem s hrůzou zjistila, že šicí část mého mozku je na dovolené :-(  Měla jsem pocit, jako kdybych toaletku šila poprvé. Nakonec "to" naskočilo, ale stejně...

Vychytávky pro příště: použít na barevnou vsadku jiný materiál než len, který se hodně mačká, což kazí celkový dojem

Čas zpracování: obě dvě - celkem 2 hodiny

Použitý materiál:  bavlněná látka, len, 2x zipy, nitě

Opět koupelnové zástiší

5. 3. 2011

Přesně před  pěti lety jsme si s mužem slíbili lásku, úctu a věrnost. Od rána na ten náš svatební den vzpomínám. Svítilo sluníčko, bylo "velkých" 11 stupňů (v kostele ještě víc :-)) a bylo krásně, nám bylo krásně! Současně jsem v údivu, jak ta naše první pětiletka uběhla. Jsme za ni vděční a věříme v další :-)

Má dnešní poloslavnostně-vzpomínací nálada mě nakopla k počinu, který jsme dlouho odkládala. Ano, zasvěcení čtenáři tuší. Odpoledne se mi podařilo přestěhovat můj šicí kout z ložnice do vedlejšího pokoje. Ve finále jsem tuto akci zvládal relativně rychle za asistence Myšky. Potvrdila se stará známá pravda, že z odkládaných věcí se stávají v naší mysli velké a náročné věci, na které se zrovna "člověk necítí". Upřímně - mně asi nejvíce odrazovalo to, že celá akce je provizorium. Za nějaký čas budeme dělat z ložnice pokojík pro Myšku, což znamená, že se bude stěhovat ložnice. A do ní se opět bude implementovat šicí kout :-)

Navzdory provizoriu se začínám těšit až se ty mé šicí plány budou realizovat! V dohledné době :-)