Rozsudek

Anonymizovaná verze (proto ten "výkus" vlevo nahoře).

byl vynesen! Od včera ho máme s doložkou právní moci. Jupíí! Radost velká, úleva obrovská... Teď už je Myška naše i právně :-)

Když byl na podzim vynesen první rozsudek, pamatuji si, jak mě skoro mrazilo. Přece jen - byla jsem poprvé účastníkem soudního řízení. Sice jsem v práci četla řadu rozsudků, ale tenhle byl NÁŠ  a o NÁS. I tehdy byla velká radost - bez rozsudku by nám Myšku nevydali. Současně se však s radostí snoubila obava, nervozita z toho, co přijde. Moc jsme se na Myšku těšili, opravdu moc :-). Současně těch změn bylo hodně najednou. V neposlední řadě - Myška nebyla v té době právně volná. To fakticky znamenalo, že až do uplynutí lhůty, kterou měla její rodina na rozmyšlenou, jsme byli vystaveni riziku, že bychom Myšku museli vracet, kdyby... 

Nechci tvrdit, že jsem každou hodinu vyhlížela konec této lhůty. To ani nešlo. Bylo nutné se dostat do nové role, zvládnout péči o miminko, řešit Myščinu deprivaci. I tak jsme však s mužem byli vděční za každý den, týden, který nás přibližoval k jejímu konci. Dočkali jsme se! Když jsme volala na úřad, aby si to potvrdila, tak se mi klepala kolena. Uff. 

Několikrát jsme si vyslechli, že "bych do toho rizika nešel/nešla". Naprosto chápu! Také jsme to tak měli původně nastaveno. Jenže - roky běží, bioděťátko nepřichází, do toho nový občanský zákoník, který proces adopce zkomplikoval. A tak jsme se nakonec rozhodli jít do rizika. A vyplatilo se! Díky naší toleranci jsme se dočkali dříve a získali malé mimi.  Podle nového občana je totiž dítě nejdříve právně volné ve 4,5 měsících. Předpokladem však je, že VŠICHNI (rodiče, úřad, soud) spolupracují, což rozhodně není samozřejmostí, spíš výjimkou. Útěchou nám bylo, že i kdybychom Myšku měli vracet, zažila na rozdíl od ústavu individuální péči a teplo domova.

A jak to bylo teď? Když jsem si četla druhý rozsudek, seděla jsem na gauči, dívala se na spokojenou Myšku a cítila, že máme kus cesty za sebou. A mnohem, mnohem delší před sebou. A jak říkala paní soudkyně - nemáme si chodit za 18 let stěžovat :-) V tuto chvíli je soudní maraton za námi. Myščina minulost je právně uzavřena. Pro nás však nekončí, Naopak -  Myščin život před námi je její součástí, se kterou budeme pracovat všichni tři celý život ( časem možná čtyři, máme totiž podanou žádost o druhé děťátko). Víme, že to možná nebude vždy jednoduché, že pravda je v lidských vztazích důležitá, a že to bude ještě velký kus cesty. Věříme však, že tu naši společnou cestu  s Boží pomocí zvládneme!

Projekt "Život v kufříku"

Myslela jsem si, že další příspěvek bude o šití (konečně zase po čase!). Než jsem stačila svůj plán zrealizovat narazila jsem na stránkách www.adopce.com na zmínku o projektu "Život v kufříku". Jeho podstatou je pracovat s životním příběhem dětí, které jdou z porodnice do náhradní rodinné péče (ať už se jedná o kojenecký ústav, pěstouny na přechodnou dobu, adopce).

Vzhledem k absenci informací o jejich narození chtějí zakladatelky projektu tyto děti "na jejich životní pouť vybavit kufříkem, který obsahuje co nejdetailnější a nejpestřejší informace a "suvenýry" spojené právě s tímto okamžikem (touto dobou). Doufáme, že všichni, kdo budou o dítě dále pečovat, na tuto myšlenku navážou: budou pracovat s životním příběhem dítěte a pozvolna tak budou plnit kufřík, který symbolizuje cestu životem." zdroj: tady

V kufříku by děťátko mělo mít první fotografie, otisky ručiček, nožiček, dudlík, kojeneckou láhev ale tak např. noviny ze dne, kdy se narodilo. Musím říct, že se mi myšlenka projektu moc líbí! Vím, že kufřík náruč nenahradí, přesto mám opravdovou radost, že někomu došlo, že  na samém počátku života dětí v náhradce nemusí být nutně bílé místo. Více informací o projektu najdete tu,  reportáž na novinkách zde

A ještě více mě těší, že Myška k nám s prázdnou nepřišla. Pravda, z porodnice má pouze záznam ve zdravotním průkazu. Nicméně při propuštění z ústavní péče jsme kromě propouštěcí zprávy, rodného listu, ošetřovatelské zprávy, průkazky pojištěnce obdrželi také CD s fotografiemi a Myščiny osobní věci tj. oblečení, hračku, deku bačkůrky. Jsem za to tak ráda!

A tak všechny tyto věcičky opatruji a postupně dávám stranou a vím, že budou pečlivě schované do doby, než je bude chtít Myška vidět. A při její zvědavosti to nebude dlouho trvat :-)

Čas ohně, čas šeříků

Na dnešní den připadly rovnou dva svátky. Ten první z nich se týká pouze části populace - mám na mysli svátek matek! S radostí si uvědomuji, že se mě letos poprvé také týká :o) Je to taková moje malá premiéra. Mám z toho radost a současně jsem ráda, že se toto ocenění maminek dostalo do kalendáře. Maminky si to zaslouží...

Druhým svátkem, o kterém se na rozdíl od loňského kulatého výročí, letos mluví podstatně méně je den vítězství nad fašismem tj. konec druhé světové války. V tyto květnové dny si pravidelně vzpomenu na moji babičku, která mi vyprávěla, o tom jak prožili poslední dny války ve sklepě (v tom sklepě, kde jsou dneska uskladněny brambory) s tehdy mým ročním taťkou. Také se již řadu let právě v kontextu květnových událostí vracím ke knihám Elišky Horelové. ( Její trilogii "Zdivočelá voda, Strhané hráze a Potopa" jsem zmiňovala již tu.)

Konec války je totiž velmi hezky popsaný očima dospívajících dětí v knize "Čas ohně, čas šeříků." Nepopírám, že v ní je trochu cítit poplatnost doby ve které byla napsaná (70. léta 20. století), přesto však vnímám, že v ní převažuje dar, který Eliška Horelová má - umí totiž psát o opravdu smutných a pohnutých událostech s humorem. Čtenáři je tak chvíli do smíchu a chvíli do pláče. A totéž platí o knize "Kluci ze zabraného". 

Jsem přesvědčena, že konec války je na místě si připomínat, už proto že každý rok, který prožijeme v míru a ve svobodné zemi je dar. A že je to dar velmi křehký, je myslím, v současné době nabíledni.

Kniha už má svá nelepší léta za sebou, je několikrát lepená. Přesto jsem z ní měla velikou radost, když jsem ji přes internetový portál sehnala. 

Úvodní slovo ke knize "Hoši ze zabraného". Tak nějak mě vždycky dostane. Možná i proto, že mám pořád velmi silný vztah ke svému rodnému kraji (navzdory tomu, že žiji jinde), jsem z chalupy a vím, jak má člověk rád ten kousek země, na kterém pracuje a který mu patří.

Ach, ta podoba!

Když se dítě narodí,  většinou je jednou z prvních "starostí" celé rodiny, komu je to čerstvě narozené miminko podobné :-) Když si přinesete domů adopčátko, tak vás (tedy alespoň mě) ani nenapadne, že by podobu dítěte a adoptivních rodičů někdo řešil. Dnes mohu říci, že opak je pravdou!

Pomalu se totiž přesouváme z otázek směřujících k porodu, k posuzování podoby mezi námi a Myškou. Zatím bylo shledáno, že má Myška moje oči a manželova gesta :-) Muž řešil, jaká gesta to prý jsou :-) Také se nás lidi často ptají, zda jsme si malou sami vybrali tj. zda jsme přišli do kojeneckého ústavu a ukázali si, které miminko chceme.  Dost mě překvapilo, jak je tato představa mezi lidmi zažitá. To vlastně byl motiv pro napsání tohoto příspěvku :-)

Praxe je totiž odlišná. V současné době se vybírají vhodní rodiče pro konkrétní dítě (neřeším přímou adopci). Berou se v potaz jejich požadavky - lze to říci i obráceně - řeší se jejich tolerance např. k onemocnění, drogám, alkoholu u rodičů apod. -  versus anamnéza děťátka. Při celkovém posuzování obou stran je také přihlíženo k podobě žadatelů a dítěte. Samotnou mě tento fakt překvapil, nicméně při podání žádosti o adopci jsme skutečně dokládali naše fotografie včetně fota, na které bylo vidět naše siluety. Při přípravce nám bylo vysvětlováno, že se při výběru vhodných rodičů přihlíží také k jejich postavě, barvě vlasů apod. a tyto fakta se porovnávají s podobností dítěte a jeho biologických rodičů (samozřejmě pokud jsou známy). Je zde snaha, aby např. dva blonďatí žadatelé neměli dítě jižanského typu apod. Prostě aby si rodiče i adopčátko byli co nejvíce podobné. 

A musím říct, že i u nás byla podoba zohledňována :-) A tak jsem zvědavá, jaká Myška bude nejen vzhledem.  Ale už teď můžu říct, že po muži je horkokrevná (žádné moje dvoje fusekle a šál okolo krku i v létě) a po mně zvědavá :-) zn. děsně moc!

Já za mlada :-) Teď si to podobně metelí Myška, takže máme o zábavu postaráno :-) A to je dobře! Máme radost, že je šikovná a veselá.