Z víkendu

Dneska jsme se vrátili z víkendu od manželových rodičů. Byl to moc hezký čas. Hodně práce uděláno (kupodivu mě letos z pletí zatím nic nebolí), hřiště navštíveno, příjemná  páteční modlitební chvilka v tamním sboru, jízda na kole (Myška už odrážecí kolo zvládá), snaha o jízdu na tříkolce (a skok do malin) především však dobré vztahy. A to není vůbec málo :-)

Večerní zalévání s pomocnicí. Tyhle šaty jsem šila před čtyřmi roky pro nejmladší neteř, teď je nosí Myška.

Všechno v květnu. Jen to je nějak moc rychlé...

Vypletá cestička - hned je širší :-)

Na keřích nám roste leccos :-)

První várka libečku na sušení. 

Košíkářka

ze mě nebude :-) K tomuto závěru jsem došla o Velikonocích, kdy jsme s mojí milou švagrovou "motaly" resp. ona pletla a já motala mističky ve tvaru vajíčka pro naše malé slečny. Naše idea byla, že si do nich dají vajíčka a mňamky, které měly druhý den hledat po zahradě. No, vajíčka jsem tam nakonec dala já, mňamky totiž zmizly rychlostí blesku. 

Materiál - pedig

Ve finále jsem s výsledkem svého "motání"  byla celkem spokojená. Do většího projektu bych se  asi zamotala doopravdy :-) Nicméně mě tahle činnost vyburcovala k myšlence, že bych se vrátila k pletení (to jsem opustila někdy v pubertě). Dá se lehce přenášet, nemusím na něj vytahovat stroj a plést se dá tařka všude. A aspoň bych neměla tendence čučet do mobilu. S tím teď docela bojuji a reálně uvažuji o odpojení dat. Pokud se totiž např. na cestě v MHD, když cestuji sama, při čekání u doktora (opět sama), okamžitě nezačtu do knížky, tak pak mě to svádí "zkontrolovat" své oblíbené blogy... Aspoň že ten facebook nemám :-) 

A tady několik sáčků, které jsem holkám ušila na ty jejich poklady, které hledaly na velikonoční pondělí v zahradě.

Setkání s pohádkovou vílou

Když Myška uviděla tuto fotku na kafeautomatu v nádražní hale, tak prohlásila, že to jsem já. Ne, nejsem :-) tak krásná a  mladá nejsem, ale pihy a zrzavé vlasy mám, to zas jo :o)

Z prodlouženého víkendu jsme se dneska s Myškou vracely vlakem. Na cestách jsme byly už od rána s mezipřistáním v Jindřichově Hradci, odkud jsme pokračovaly dál. Myška byla ve vlaku úžasná - četly jsme si, modelovaly, povídaly, baštily (to především :-)) Když jsme vystoupily na nádraží, tak jsme byly obě v dobrém rozmaru. Ten mě však následně opouštěl při každém dalším kroku. Na zádech mě tížil batoh, v ruce cestovka a příruční taška přes rameno...

V MHD jsme se s Myškou usadily na sedala a pokračovaly posledních 20 minut domů. Jenže ouha, nastala věc, se kterou jsem nepočítala. Myška usnula. Hlubokým spánkem, kdy je tuhá a naprosto neprobuditelná. Uff.  Asi kdybych se hodně snažila, tak by se zdařilo ji probrat, ale následoval by velký hysterák a naprostá nespolupráce. 

Vymýšlela jsem různé strategie, jak dostat Myšku i zavazadla domů, že obojí najednou nedám, bylo víc než jasné. Nakonec jsem požádala o pomoc s výstupem z dopravního prostředku jednu paní. Na první pohled bych ji tipovala na manažerku. Paní mi ochotně vynesla ven tašky. Následně mi nabídla, že se mnou dojde domů nebo nás odveze autem před dům. Chvíli jsem váhala (v mysli mi proběhly různé otázky mj. zda je to bezpečné - hrozné, jak jsme v tomto směru ovlivňováni médii), ale nakonec jsem s úlevou souhlasila. Opět mi vzala tašky, já nesla Myšku a batoh. V tu chvíli jsem měla pocit, že jsme potkaly pohádkovou vílu. 

Víla nás dovezla před dům a počkala než odnesu zavazadla i Myšku do bytu. Chtěla jsem jí kromě díků něco dát - nabídla, co jsem zrovna měla u sebe -  vajíčka nebo rybu. Jenže paní zrovna ode dneška držela dietu, v rámci které tyto potraviny nemůže. A tak celou epizodu uzavřela tím, že to mám brát tak, že prostě udělala dobrý skutek. A já doufám, že to dobro budu moc poslat v jiné podobě dál...

Jsem dneska hodně unavená, ale ten dobrý pocit ten přetrvává. Tak ještě jednou díky!