neděle 8. května 2016

Čas ohně, čas šeříků

Na dnešní den připadly rovnou dva svátky. Ten první z nich se týká pouze části populace - mám na mysli svátek matek! S radostí si uvědomuji, že se mě letos poprvé také týká :o) Je to taková moje malá premiéra. Mám z toho radost a současně jsem ráda, že se toto ocenění maminek dostalo do kalendáře. Maminky si to zaslouží...

Druhým svátkem, o kterém se na rozdíl od loňského kulatého výročí, letos mluví podstatně méně je den vítězství nad fašismem tj. konec druhé světové války. V tyto květnové dny si pravidelně vzpomenu na moji babičku, která mi vyprávěla, o tom jak prožili poslední dny války ve sklepě (v tom sklepě, kde jsou dneska uskladněny brambory) s tehdy mým ročním taťkou. Také se již řadu let právě v kontextu květnových událostí vracím ke knihám Elišky Horelové. ( Její trilogii "Zdivočelá voda, Strhané hráze a Potopa" jsem zmiňovala již tu.)

Konec války je totiž velmi hezky popsaný očima dospívajících dětí v knize "Čas ohně, čas šeříků." Nepopírám, že v ní je trochu cítit poplatnost doby ve které byla napsaná (70. léta 20. století), přesto však vnímám, že v ní převažuje dar, který Eliška Horelová má - umí totiž psát o opravdu smutných a pohnutých událostech s humorem. Čtenáři je tak chvíli do smíchu a chvíli do pláče. A totéž platí o knize "Kluci ze zabraného". 

Jsem přesvědčena, že konec války je na místě si připomínat, už proto že každý rok, který prožijeme v míru a ve svobodné zemi je dar. A že je to dar velmi křehký, je myslím, v současné době nabíledni.


Kniha už má svá nelepší léta za sebou, je několikrát lepená. Přesto jsem z ní měla velikou radost, když jsem ji přes internetový portál sehnala. 


Úvodní slovo ke knize "Hoši ze zabraného". Tak nějak mě vždycky dostane. Možná i proto, že mám pořád velmi silný vztah ke svému rodnému kraji (navzdory tomu, že žiji jinde), jsem z chalupy a vím, jak má člověk rád ten kousek země, na kterém pracuje a který mu patří.

úterý 3. května 2016

Ach, ta podoba!

Když se dítě narodí,  většinou je jednou z prvních "starostí" celé rodiny, komu je to čerstvě narozené miminko podobné :-) Když si přinesete domů adopčátko, tak vás (tedy alespoň mě) ani nenapadne, že by podobu dítěte a adoptivních rodičů někdo řešil. Dnes mohu říci, že opak je pravdou!

Pomalu se totiž přesouváme z otázek směřujících k porodu, k posuzování podoby mezi námi a Myškou. Zatím bylo shledáno, že má Myška moje oči a manželova gesta :-) Muž řešil, jaká gesta to prý jsou :-) Také se nás lidi často ptají, zda jsme si malou sami vybrali tj. zda jsme přišli do kojeneckého ústavu a ukázali si, které miminko chceme.  Dost mě překvapilo, jak je tato představa mezi lidmi zažitá. To vlastně byl motiv pro napsání tohoto příspěvku :-)

Praxe je totiž odlišná. V současné době se vybírají vhodní rodiče pro konkrétní dítě (neřeším přímou adopci). Berou se v potaz jejich požadavky - lze to říci i obráceně - řeší se jejich tolerance např. k onemocnění, drogám, alkoholu u rodičů apod. -  versus anamnéza děťátka. Při celkovém posuzování obou stran je také přihlíženo k podobě žadatelů a dítěte. Samotnou mě tento fakt překvapil, nicméně při podání žádosti o adopci jsme skutečně dokládali naše fotografie včetně fota, na které bylo vidět naše siluety. Při přípravce nám bylo vysvětlováno, že se při výběru vhodných rodičů přihlíží také k jejich postavě, barvě vlasů apod. a tyto fakta se porovnávají s podobností dítěte a jeho biologických rodičů (samozřejmě pokud jsou známy). Je zde snaha, aby např. dva blonďatí žadatelé neměli dítě jižanského typu apod. Prostě aby si rodiče i adopčátko byli co nejvíce podobné. 

A musím říct, že i u nás byla podoba zohledňována :-) A tak jsem zvědavá, jaká Myška bude nejen vzhledem.  Ale už teď můžu říct, že po muži je horkokrevná (žádné moje dvoje fusekle a šál okolo krku i v létě) a po mně zvědavá :-) zn. děsně moc!



Já za mlada :-) Teď si to podobně metelí Myška, takže máme o zábavu postaráno :-) A to je dobře! Máme radost, že je šikovná a veselá.

úterý 29. března 2016

Vídeňská etuda

Po dlouhé době taška! Dlouho slibovaná, za tři večery ušitá. Pro Marušku, kterou mám v mobilu uloženou jako Maruška Wien. Seznámily jsme se totiž před téměř osmi lety ve Vídni jako účastnice dvouletého kursu. Díky Marušce a  podpoře dalších kolegů jsem ho úspěšně absolvovala. I když jsem si myslela, že uteču, byť to není můj styl. Nerada vzdávám věci, o kterých jsem přesvědčená, že je v mých silách je zvládnout. Tady jsem váhala. Rakouská němčina pro mě byla silná káva!

Kurs skončil, ale naše přátelství ne! Vídáme se pouze párkrát do roka, navzdory tomu se na sebe vzájemně těšíme. Maruška je totiž sluníčko :-), které rozdává dobrou náladu a optimismus. Díky za takové človíčky :-)

Tak ať se dobře nosí, Maruško!

Vychytávky pro příště: šev kapsy na zadní straně tašky složit obráceně, zip posunout více doprostředka zipových dílů

Čas zpracování: cca. 6 hodin

Použitý materiál: bavlněná látka, vliselin, ronopast, 2x spirálový zip

Celkový pohled na přední i zadní stranu aneb jaké rozdíly dokáže světlo. 


Aby Maruška nemusela hledat, kde že ty kapsy jsou, olemovala jsem jejich horní hranu druhou designovou látkou. 

Zapnutá. Připravená na akci!

pátek 25. března 2016

Velikonoční

Z našeho kostelíka, větvičky z Květné neděle z Myščina požehnání
Požehnané Velikonoce vám všem!

Křížulka

pátek 18. března 2016

Jedna doktorská

epizoda končí. Po patnácti letech odcházím od své praktické doktorky, která je opravdu lékařka, jak má být! Milá, lidská a zároveň opravdu šikovná a pečlivá. Uznávám, že mít praktickou doktorku 150 km od svého stávajícího bydliště je tak trochu nepraktické. Přesto jsem se téměř 14 let bránila změně. Jenže s Myškou už to není tak jednoduché. A rozhodně už není reálné, abych se při případné chřipce přesunula 150 km k rodičům, kde bych si došla k doktorce. 

Od soboty jsme s Myškou u rodičů. A tak jsem využila příležitosti a včera popadla Myšku, ušité mini toaletky, čaje a vyrazila jsem se na místní středisko a) pochlubit se s  Myškou (co si budeme povídat :-)) b) poděkovat za dosavadní péči a vysvětlit, proč mám v plánu změnit lékaře.

Bylo to milé setkání. Je mi trochu smutno - já vím, že to není asi úplně běžné, ale je to tak.  Odcházela jsem s hezkým pocitem a jako bonus jsem si odnášela tip na jiného praktika.

Toaletky jsou vlastně můj první dokončený šicí počin od té doby, co jsme tři :-) Šila jsem je u našich, v bojových podmínkách  - stroj je u brášky v pokoji, kde jsem si mírně řečeno, musela vytvořit pracovní prostor :o) A taky jsem s hrůzou zjistila, že šicí část mého mozku je na dovolené :-(  Měla jsem pocit, jako kdybych toaletku šila poprvé. Nakonec "to" naskočilo, ale stejně...

Vychytávky pro příště: použít na barevnou vsadku jiný materiál než len, který se hodně mačká, což kazí celkový dojem

Čas zpracování: obě dvě - celkem 2 hodiny

Použitý materiál:  bavlněná látka, len, 2x zipy, nitě

Opět koupelnové zástiší

sobota 5. března 2016

5. 3. 2011


Přesně před  pěti lety jsme si s mužem slíbili lásku, úctu a věrnost. Od rána na ten náš svatební den vzpomínám. Svítilo sluníčko, bylo "velkých" 11 stupňů (v kostele ještě víc :-)) a bylo krásně, nám bylo krásně! Současně jsem v údivu, jak ta naše první pětiletka uběhla. Jsme za ni vděční a věříme v další :-)

Má dnešní poloslavnostně-vzpomínací nálada mě nakopla k počinu, který jsme dlouho odkládala. Ano, zasvěcení čtenáři tuší. Odpoledne se mi podařilo přestěhovat můj šicí kout z ložnice do vedlejšího pokoje. Ve finále jsem tuto akci zvládal relativně rychle za asistence Myšky. Potvrdila se stará známá pravda, že z odkládaných věcí se stávají v naší mysli velké a náročné věci, na které se zrovna "člověk necítí". Upřímně - mně asi nejvíce odrazovalo to, že celá akce je provizorium. Za nějaký čas budeme dělat z ložnice pokojík pro Myšku, což znamená, že se bude stěhovat ložnice. A do ní se opět bude implementovat šicí kout :-)

Navzdory provizoriu se začínám těšit až se ty mé šicí plány budou realizovat! V dohledné době :-)

pondělí 29. února 2016

Zas o kousek dál

jsme na té naší cestě! Máme za sebou druhý soud, který dopadl dobře. Juch :-) Současně nařízené další jednání a naději, že v dubnu bude vynesen ten toužebně očekávaný rozsudek o osvojení a naše Myška tak bude naše i podle práva. Za tu dobu co ji máme si naplno obsadila naše srdce. Je úžasná, šikovná a zdravá. Takový velký malý zázrak.

A já si snad už zvykla na roli ženy na mateřské. Byl to docela skok - z plně pracující zaměstnankyně vklouznout do role ženy v domácnosti pečující o dítě. Začátky byly - takové kostrbaté. Přece jen to byla změna velká. Myslím, že velkým zlomem pro mě byl okamžik, kdy jsem byla krátce mimo domov a najednou jsem zjistila, že se mi stýská po Myšce :-) Do té doby jsem to spíš vnímala jako úlevu, když jsem na chvilku vypadla z domácnosti a o Myšku se staral muž. 

Také si zvykám na reakce lidí, když zjistí, že je Myška adopčátko. Poslední perličku mám z dneška - vypravily jsme se s malou na úřad, kde jsem podala paní za přepážkou tiskopis na potvrzení. Ona se nejprve rozhlédla a  následně se ke mně naklonila a pošeptala: "Vy máte holčičku od soudu?" Ano, čáp nám ji nepřinesl. Rozumím tomu, že pro lidi mimo rodinu a náš okruh přátel, může být skutečnost, že se setkali s adoptivní matkou zajímavá a někdy náročná v tom - jak reagovat. Rozpaky chápu, obavu abych nezranila otázkou a tím pádem jakési "bruslení" mezi frázemi také. Nicméně z mého pohledu jsou otázky, které by měly být zakázané. Např. Malá je adopčátko? Aha, tak to nemůžete mít děti? Uff.

Současně si neumím představit, že bychom adopci  před světem utajili. Pro lidi, kteří se o to v minulosti snažili to muselo být hodně náročné. Ono to člověka totiž dožene - minimálně se vás každý druhý ptá na porod. Kde jsem rodila a jak to šlo? Odpověď je jasná - bylo to rychlé a báječné :-)

V neposlední mj. řeším, jak a kam směrovat můj blog. Původně měl být o šití a drobných radostech. Upřímně této vize bych se chtěla držet. Jenže to má jeden háček - budu se muset vzmužit a konečně přesunout můj šicí kout z ložnice do druhé místnosti a také udělat pořádek v látkách. Nyní ho mám v obou místnostech tak napůl. Představa věčného hledání a přenášení věcí mě od šití odrazuje víc než láká. Z druhé strany Myška roste a chtělo by to začít šít. Takže to je má výzva na březen :-) 

Přeji vám hodně energie do následujících dní! :-) Mně totiž chybí a tak vyhlížím jaro...