pondělí 20. dubna 2015

Vděk

Místo, které mám ráda....

Tento víkend jsme s mužem, švagrovou a dvěma neteřemi strávili víkend u mých rodičů. V krajině mého dětství a dospívání - na pomezí jižních Čech a Českomoravské vrchoviny. V místě kde jsem vyrostla a mám zde kořeny, navzdory tomu že nyní žijí 150 km dál. 

Hlavním tématem celého víkendu byla zvířátka. Prostřední neteř třináctiletá Verunka je má totiž ráda a opravdu to s nimi umí. Nejmladší neteřinka Viktorka, je má ve svých dvou letech také ráda, nicméně svoji lásku projevuje poněkud divoce, takže před ní téměř veškeré zvířectvo prchá (flegmatické byly pouze ovce).

Kromě obhlédnutí našich zvířátek (slepice, kocour, ovečky a jehňátka) jsme měly také možnost navštívit kravín. Kamarádka v něm totiž pracuje na pozici hlavní zootechničky. Díky ní jsme mohly absolvovat exkurzi, která začínala u boudiček s telátky, vedla přes porodnu, dojírnu až k tunu vážícímu býkovi (k němu jsme samozřejmě nešly). 

Telátka se holkám moc líbila (stejně jako naše jehňátka). Když jsme si je hladily a obdivovaly, nenapadlo nás, že za chvíli budeme svědky porodu jednoho z nich. Na porodně totiž začal porod, ke kterému byla kamarádka přivolaná. Porod probíhal rychle, nicméně telátko se chvíli "šprajclo", takže jsem byla vyzvaná k tahání porodních provazů (kdyby s námi byl manžel, tak se zúčastnil on - má podstatně více síly). Nebylo to první telení u kterého jsem byla, úplně první jsem zažila na střední škole na praxi, kterou jsem absolvovala na školním statku. Tenkrát se narodil býček Oskar, včera holka - jalovička! Byl to silný zážitek a nejen pro mě. Současně jsem si znovu připomněla, že práce v zemědělství je náročná a opravdu důležitá. Zbytek exkurze již proběhl bez adrenalinu. Pouze Viktorka řešila, jak se kravičky utírají po čůrání :-)

Byl to víkend bohatý na zážitky, únavu, ale především na pocit sounáležitosti a radosti z toho, že jsme byli všichni spolu. 

Možná vás napadne proč popisuji zrovna tento víkend, proč ne jiný?  Odpověď zní, že si ho chci zaznamenat jako zprávu o tom, že mám být za co vděčná. A já jsem!

Jsem vděčná:
-  za to, že se můžu vracet do míst, kde žili mí předci a kde nyní žijí mojí blízcí (rodiče a bráška).
-  že se do těchto míst můžu vracet s lidmi, které mám ráda.
- za každou hezkou chvíli, kterou můžu prožít. 
-za život, který žiji.
Díky!


Verunčini oblíbenci
Pozdrav od kraviček - výborné čerstvé mléko v parádní lahvi:-)





4 komentáře:

  1. Tak to jste měli opravdu pěkný zážitek...! Krásný den...

    OdpovědětVymazat
  2. To mi povídej! Zážitek to byl pro nás všechny, Viktorce se dokonce o kravičkách zdálo:-) I Tobě krásné jarní dny:-)

    OdpovědětVymazat
  3. Supr víkend! Láhev je fakt parádní:-))

    OdpovědětVymazat
  4. Jo, bylo to moc príma:-) a z lahve byly holky nadšené. A to mléko v ní, tak to vážně chutnalo. Mléko není úplně můj nejoblíbenější nápoj,takže to je už co říct, když to říkám já:-) Měj se prima, Ajko a díky za komentář!

    OdpovědětVymazat

Děkuji za Váš komentář a návštěvu u mě :-)