Podovolenkově

Už je to více jak týden od našeho návratu z letošní dovolené. Postupně jsem třídila fotky a díky tomu jsem se tak mohla vrátit k předchozím dnům alespoň ve vzpomínkách, když už jsem fyzicky byla zpátky v pracovním procesu.

S mužem jsme konstatovali, že letošní dovolená měla několik nej - tak např. 

- odjížděli jsme na ni unavení, jak ještě nikdy. 

- zažili jsme nejvýraznější zvraty v počasí. První týden jsme totiž bojovali s horkem, druhý nám tři dny propršelo (ne že by to příroda nepotřebovala, naopak!)

- od předchozího bodu se odvíjí rekordní počet navštívených muzeí :-)

- nejpropracovanější bojovky, které si s mužem vzájemně připravujeme. Ta pro mne byla o pavoučí bloggerce Klotyldě :o) Na manžela zas čekaly úkoly z oblasti vaření :-)

- a nesmím zapomenout na také nejskandálnějšíí počet rozbitých věcí - talířem počínaje a postelí konče.

Přesto bylo krásně! Bylo nám totiž spolu krásně :-)

A tu načerpanou energii, tak tu se budeme snažit syslit do nadcházejícího podzimu a zimy. Aspoň doufám :-)

A nyní už přestanu být tajnosnubná a prozradím, že cíl naší dovolené byly Krušné hory, konkrétně Horní Blatná. Krásný kout naší země, který je díky dřívější krajinné devastaci neprávem opomíjený. Obdivovali jsme, jak se tu krajina dokázala zvetit. A nepopírám, že nám také lahodil relativně malý počet turistů.

Jedním z našich prvních výletních cílů byl Blatenský vrch (nadmořská výška 1.043 m. n. m.). Zaujalo nás, že v minulosti stála vedle rozhledny také horská chata (vybudována 1913), která po válce  připadla pohraniční stráži, později musela být kvůli dezolátnímu stavu zbourána. Cestou jsme míjeli také Vlčí jámy a ovečky se zvonci, které bylo slyšet zdaleka :-)

Jáchymov - z jedné strany lázeňské městečko, které v blízkosti lázeňských domů žije. V okolí kostela, radnice a muzea však připomíná město duchů. Kromě zmiňovaného muzea jsme také navštívili štolu č. 1, která je upravena pro veřejnost. Fakticky však byla budována v padesátých letech politickými vězni. První z dveří štoly jsou svařené z vodovodních trubek, druhé které následují z kolejnic. Oboje měly zabránit útěku politických vězňů. Tuto smutnou etapu našich dějin připomíná také stezka "Jáchymovské peklo", která vede do míst dřívějších "lágrů". Životu v lágru a těžbě uranu právě politickými vězni jsou  také věnovány dva sály v místním muzeu. Jejich návštěvu vřele doporučuji, byť člověk odcházel se smutkem v duši a s přesvědčením, že tohle se už nesmí opakovat...

Když třetí den pršelo, koukoli jsme na chytré servery o počasí a vydali se do míst, kde pršet nemělo :-) A opravdu ve Fratiškových Lázních a blízké přírodní rezervaci SOOS ani nekáplo! Frantškovy Lázně nás okouzlily svojí upraveností, krásnou promenádou a  především lázeňskou atmosférou. Takový klid ve městě jsem už dlouho nezažila. A SOOS byl příjemná tečka za celým dnem. 

A když už jsme byli v Krušných horách tak jsme chtěli zdolat Klínovec (nejvyšší hora, 1244 m. n. m.). A podařilo se! Krásně tam bylo :-) Výstup jsme zvládli a výlet si užili - stejně jako předchozí den Ježíškovu cestu. A z toho okna jsem se pravidelně kochala výhledem :-)

Krušné hory jsou na našich hranicích. A  tento fakt připomíná také události druhé světové války - od Mnichova po odsun. S  připomínkami této smutné kapitoly se můžete setkat na více místech (paradoxně ne v muzeích vyjma Františkolázeňského). Myslím, že vše vystihující je modlitba, kterou jsme "potkali" vyvěšenou v kostele sv. Anny v Božím Daru. A protože jsem věděla, kam jedu tak jsem si s sebou vzala mj. trilogii Elišky Horelové, která se zaměřuje na období Mnichova a začátku druhé světové války očima dětí. Doporučuji! Navzdory těžkému tématu se člověk může místy s chutí zasmát.

Přeji vám hezké dny a těším se "na viděnou" u dalšího příspěvku !

Jupí a jupajdá!

Hlásím, že akce "Stop igelitkám" je u mě dnešním dnem završena! Konečně jsem si totiž vyzvedla na poště tašku od Báry, abych byla přesná - krásnou tašku od Báry :o) Ideální nákupku, která je pevná, prostorná a ještě ke všemu designově povedená. Baru, moc díky!

A tady ji máme :-)

Taška je šitá dvojitě tj. vnější látka je laděna do přírodní hnědé.  Vnitřní je oranžovo - tyrkysová. Bohužel, taška nechtěla spolupracovat při focení (pořád se krčila), na kráse jí to však neubralo :-) 

A tady přikládám detail zdobení. Oceňuji jeho propracovanost, sladění a také využití zbytků látek. 

Stop igelitkám - výsledek!

Před časem jsem vás informovala o akci "Stop igelitkám". A jelikož čas se naplnil, je na místě ukázat výsledek :-) Výzvu jsem pojala v nákupním duchu. Chtěla jsem, aby ušitá taška plnila roli dobře složitelné "nákupky", kterou s sebou člověk může nosit v kabelce, batohu. A díky tomu je vždy připraven nakupovat, aniž by se musel shánět po igelitce :-)

Jak už jsem psala dříve, mám oblíbenou sovičkovou nákupní tašku, která plní všechny výše uvedené funkce. Jako všechno, ani ona není na věčné časy a tak mi postupně odchází do nákupního nebe. Když jsem však pročetla poslední kabelkovou Marinu, kde byl šicí návod na "úplně stejnou" tašku jako je ta moje sovičková, bylo mi naprosto jasné, co bude další šicí projekt :-)

V rámci výzvy jsem se zapojila také do mini výměny, kterou avizovala na svých stránkách Světluška. A tak mnou ušitá nákupka cestovala k Báře a na mě zas čeká na poště taška od ní. Už se těším až ji vybalím a vyrazím s ní do světa! A nástupkyni sovičkové si také ještě ušiji, tašek totiž není nikdy dost :o)

A abych nezapomněla :-)

Vychytávky pro příště: nastříhat trochu užší ucha, odšít rohy

Čas zpracování: cca. 4,5 hodiny (díky tomu, že jsem špatně sešila ramenní švy, tak se šití protáhlo)

Použitý materiál: bavlněná látka, spirálový zip 45 cm, nitě

Tělo tašky je tentokrát šité pouze z jedné látky. Dvojitě jsou šitá jenom ucha. 

Taška je dobře skladná :-)

S přehledem se vejde do kabelky či batohu

Švy jsem šila francouzským švem (česky - dvojitý hřbetový). Podstatou je dvojité šití - nejprve se sešije látka rubovými stranami k sobě cca. 7 mm od kraje. Poté jsem tělo tašky obrátila a strany prošila cca. 9 mm od kraje. Švy tak zůstávají krásně začištěné :-) Podobně se šije např. ložní prádlo či jemné dámské spodní prádlo.

Dupy dupy dup

Již delší dobu jsem si chtěla vyzkoušet ušít dupačky nebo alespoň takové polodupačky. K akci mě popostrčila Ajka svým návodem a také skutečnost, že jedna moje blízká duše čekala narození třetího miminka. Látku jsem měla koupenou už dlouho (koupila jsem ji vlastně  krátce poté, co mi řekla, že čeká mimi), jen to odhodlání pustit se do díla chybělo... 

Na dupačky jsem nakonec začala stříhat, když měla kamarádka těsně před porodem. Říkala jsem si, že to "akorát" stihnu. Realita je však taková, že Matýskovi jsou už skoro dva měsíce a teprve tento týden odešly dupačky do světa. A společně s nimi také dvě čelenky. Matýsek má totiž dvě starší sestřičky :-) Bohužel, jedna z čelenek byla malá a tak mě čeká šicí reparát!

A ještě musím dodat, že látka na dupačky se mi moc líbí, jen mi připomněla, že podzim se blíží a s ním konec prázdnin. Ne, že by se mě týkaly, ale přece jen ta jejich volnost je cítit na každém kroku, byť má různou podobu :-) A tak vám přeji hezké prázdninové dny!

Vychytávky pro příště:

dupačky - nechat si větší kus látky na založení vnitřní části nohaviček, použít jiný typ patentků 

čelenky - nastříhat o cca. 2 cm delší tunýlek i gumu než činí obvod hlavy

Čas zpracování: dupačky cca. 3,5 hodiny, čelenky 1 hodinu

Použitý materiál: dupačky -  úplet, patentky, nitě, vliselin ,  čelenky - bavlněná látka, vliselin, prádlová guma

Dupačky jsem šila z dětského úpletu. Vrchní díl je z dvojité látky - na vnitřní jsem použila bílý úplet. Díky dvojité vrstvě jsem náramenice zpevnila vliselinem. Díky tomu se nebudou patentky vytrhávat (alespoň doufám).  Snažila jsem se také o praktičnost, proto jsem vnitřní část nohaviček opatřila patentky (okraje jsem zahnula a také vyztužila vliselinem).  Prvně jsem se bála, aby malý z dupaček dříve nevyrostl, ale velikost 80 to jistí :o)

Čelenky jsou jeden z projektů knihy "Šijeme ze zbytků látek", o které jsem se již dříve zmiňovala např. tu. Návod byl pěkný, jasný, ale uváděné velikosti odpovídaly čelence pro panenku. Nakonec jsem požádala kolegyni, aby přeměřila obvody hlav  u svých holčiček. Od návodu jsem se odchýlila ještě v jedné věci - hlavní díl čelenky jsem před šitím vyztužila vliselinem - bude tak držet lépe tvar.

Na lipové thé

Možná vás napadne, co že jsem to požila, když v době dlouhodobého sucha a opakovaně přicházejících veder nazvu svůj další příspěvek po čaji, který se pije většinou v zimním období s teploměrem pod paží. Odpověď zní - nic tedy nic, co by ovlivnilo mé uvažování, alespoň doufám :-)

Pití  tohoto typicky zimního nápoje  ve mně totiž evokuje mnou malovaný hrneček - pucláček, který jsem si minulý týden vyzvedla v Mařížské keramice. Do ní mě nalákala kamarádka, která už by si mohla z vlastnoručně zdobené keramiky poskládat výbavu :-)

Musím říct, že malování byl příjemný relax, trochu jako šití, ale v něm se cítím podstatně jistěji :-) Výsledný efekt je takový, že by se za hrneček nemusel stydět, no řekněme páťák :o) I tak jsem na něj hrdá a už se těším na příště!

Díky své barvě se hrneček špatně fotil, snažila jsem se vybrat fotografie, které byly nejméně přesvětlené. Hrneček jsem zdobila minimalisticky a díky své neznalosti jsem si sestřela část glazury, proto místy prosvítá hlína. Zkušenost pro příště :-)