pondělí 12. prosince 2016

Nákupní sáčky


Před rokem jsem  v prvním příspěvku o Myšce psala, že se téměř vůbec nedostanu k šití. Jedna z čtenářek mě tehdy ujistila, že se k šití vrátím jen co se to "utřepe". A měla pravdu :-) Mám pocit, že ten čas přišel. K šití se teď dostávám po malých chvilkách, ale i ty se počítají! A že zatím jedu na sáčkové vlně, tak to to vůbec nevadí :-)

Už delší dobu mě štvalo, kolik igelitových pytlíků přinesu z jednoho nákupu, zejména když nakupuji ovoce a zeleninu. A to podotýkám, že i tak jsem se snažila cenovky lepit na nezabalené banány, papriky apod. Začala jsem přemýšlet, jak počet igeliťáku snížit a napadlo mě ušít si nákupní sáčky. Ještě jsem váhala nad materiálem, ze kterých bych je šila. Než jsem došla k nějakému konkrétnímu závěru nakopl mě příspěvek od Evulekotule a jako taková třešnička byly posty od  Zuzky z Bagme.

A protože jsem měla doma zbytek záclonoviny z Ikey a zároveň dostala starou záclonu od naší rodinné přítelkyně, pustila jsem se do díla. Sáčky se šily celkem hezky. Všechny jsou na stahování, jen způsob průvleku se liší.

U těchto sáčků jsem pod horní okraj udělala dvě dírky, které jsem ručně obšila podkovičkovým stehem. A teprve poté jsem vytvářela tunýlek. 


U některých sáčků jsem tkaloun našila přes šev nebo všila do švu. Sice člověk k jejich stažení potřebuje obě ruce, funkci ale plní a to je hlavní :-)

Poprvé jsem do nich kupovala ovoce a zeleninu u naší paní zelinářky, která dojíždí k nám na sídliště. Ona ani její muž okem nemrkli a v pohodě netradiční zabalení zeleniny a ovoce akceptovali. O to více jsem byla zvědavá na reakci prodavačů v naší Bille, kam chodím nakupovat. Při prvním nákupu jsem byla docela napnutá, ale pan prodavač byl v pohodě, pouze uvedl, že ani nevěděl, že taková "vrecka majú". A i při dalších nákupech nenastal problém.

Kromě snížení počtů igelitových sáčků shledávám jako další výhodu fakt, že mohu zeleninu i ovoce bez obav uložit do ledničky přímo v "nákupních" záclonových sáčcích. Vím, že krásně dýchají a zelenina ani ovoce neplesniví. Tím nechci říct, že igelitové sáčky z naší domácnosti zmizely - to ne. Rozhodně jsou chvíle, kdy je používám a jsem za ně vděčná (naposledy při mé čtvrteční večerní cestě domů MHD s rozjíždějící se střevní virózou), jen se snažím jejich počet udržet v přiměřené míře.

2 komentáře:

  1. Taky se na jejich ušití a používání chystám :-).
    A taky čekám, kdy se to u nás nějak "utřepe". Třetí dcerce je 7 měsíců a moc jsem toho za tu dobu, co je na světě, neušila. I blog spí, nějak není čas tam dát ani věci ušité na jaře... ale co, však on se svět nezboří :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ani nevíš, jak Ti rozumím! A máš můj obdiv, že jsi vůbec schopna s třemi pižďuškami něco ušít :-) Na jakékoliv šití jsem se dlouho chystala jako chudý král do boje. Nicméně teprve na podzim, kdy Myška definitivně začala spát jednou denně odpoledne se nám denní režim "utřepal" a já se dostala trochu k šití, průběh dne je totiž takový očekávatelnější :-) Držím pěsti, aby i vás se vše "utřepalo" a na tom, kdy to bude, svět vážně nestojí :-) Opatruj se, Peťa

      Vymazat

Děkuji za Váš komentář a návštěvu u mě :-)