Březen byl jeden velký sprint. Utekl ani nevím jak. V jeho samotném finiši mě čekal moc milý sraz s "mými holkami Jihlavačkami". Už jsem o nich psala tu a tady.
Vím, že se budu opakovat. A to mě vlastně taky těší.
Sešlo se nás všech šest. Dnes již šest matek, které zanechaly na jeden večer rodinný krb a péči o mláďata tatínkům. A bylo moc hezky!
Pořádně jsme pokecaly, probraly všechno možné i nemožné. Naplánovaly potenciální termíny APALUCHY 2017. Prostě jsme navázaly, tam kde jsme minule skončily.
V průběhu večera nám došlo, že už máme letos patnáct let od maturity. Za rok to bude dvacet let, co se známe! A pořád nám stojí za to udržovat naše vztahy. Navzdory uběhlým rokům a získaným zkušenostem jsme to pořád my - ty holky intračky. Každá tak jiná a dohromady fungující jako skvěle zapadající puzzle...
Celou cestu domů jsem se usmívala. Jsem strašně unavená (večerka byla totiž ve čtyři a budíček v sedm ráno). Po příjezdu mě čekala rodinná oslava a následně práce na zahradě. Jedno však vím jistě - stálo to za to! Opravdové přátelství je totiž velký dar.
Holky, díky ♥ Na viděnou na další APALUŠE!
Ahoj Péťo,
OdpovědětVymazatto je moc dobře, že se takhle setkáváte a užíváte si to. Přeji vám všem krásné prožití Velikonočních svátků. Jitka
Ahoj Jituš, jsem za ta naše setkání opravdu vděčná... Za přáníčko moc děkujeme a zároveň ho opětujeme a přejeme Ti hezké prožití Velikonoc :-) Peťa
OdpovědětVymazat