úterý 18. dubna 2017

Gigi


Některé dítě ho vyžaduje, jiné ho má jen na spaní, další ho nechce vůbec. Řeč je o dudlíku. Nedávno byl na jednom serveru deníček na téma dudlík (něco ve smyslu - fuj ošklivé slovo). K deníčku se strhla ohromná diskuse zahrnující dva tábory (jak už tak bývá) - odpůrce a příznivce (či neutrály).  Přemýšlela jsem do jaké skupiny bych se zařadila. Následně jsem došla k závěru, že vlastně nevím. Ano, ideální je, když dítě dudlík nemá a zároveň neobjeví, že má paleček, který dudlík plně nahradí. Z druhé strany si nemyslím, že dudlík je až takové zlo, které dítě poškozuje. Asi jako ve všem je potřeba ho používat s mírou. 

Když jsme si Myšku poprvé chovali tak měla v pusince dudlík. Takovou tu kytičku, kterou měla většina z nás taky. Při poslední návštěvě Myšky už neměla v pusince dudlík, ale paleček, který usilovně sála, zejména v situacích kdy nebyla v pohodě. První dny u nás měla paleček v pusince téměř nonstop, její hlasité sání znamenalo, že má hlad, což jsme zpočátku nechápali, čekali jsem totiž, že bude plakat... Postupně se situace zlepšovala, Myška objevovala, že když si zapláče či jinak vyjádří nespokojenost, tak na ni reagujeme, přesto paleček byl pořád "in" a  dudlík  naprosto "out". V té době jsme si vyslechli celkem dost rad a hlavně prognóz o tom, jak se palečku nebude moci zbavit, půjde s ním do školy, bude ho mít zdeformovaný atd. Na internetu jsem dokonce našla příběh paní, která cucala ve spaní palec svému manželovi. 

Měli jsme štěstí. Myška cca. v půl roce vzala dudlík na milost, paleček používala pouze ve chvílích, které pro ní byly náročné, později už vůbec. Do roka měla dudlík v pusince často, následovalo období kdy byla téměř bez dudlíku. No, a teď je opět na dudlíkové vlně - dudlíku říká gigi. A chce ho  na spaní, do auta, při dlouhém čekání, když si na něj vzpomene tak se v ní gigistka také ozve. Hodně jsme s mužem řešili, zda jí ho "dopřát" nebo ne. Nakonec jsme se rozhodli, že za určitých podmínek ano např. ven ho nenosí (před odchodem ukládá gigi do postýlky), dává ho odpočinout, když si hraje tak ho také nemá. Nemáme z toho radost, ale jak jsme zjišťovali mezi přáteli, kteří mají stejně staré děti - je to prostě fáze, která zase opadne. A další věc - máme obavu, aby Myška znovu neobjevila paleček. S dudlíkem totiž do školy nikdo nešel, s palcem v puse ano. 

Rádi bychom dospěli do fáze, kdy Myška sama dudlík odloží. A věřím, že k tomu časem dojde. Jen si nejsem jistá, zda do té doby dokážu být stále jemně asertivní vůči starším dámám, které mě nebo manželovu maminku neváhají upozornit, že Myška je na dudlík už velká (nemá ještě dva roky), už by ho mít neměla, ideálně ponoukají Myšku ať jim dudlík odevzdá (příhoda z MHD či dvouhodinového čekání u doktora). Vrr. Tak nějak mám pocit, že dítě je věc veřejná a každý má právo se k němu, jeho výchově, potřebám a přístupu rodičů vyjádřit. Štve mě to, protože nic není černobílé, člověk nikdy neví, co se za danou situací skrývá, ale především mě fascinuje jejich drzost, se kterou se neváhají se svojí troškou přidat do mlýna. Tenhle příspěvek píšu na blog i proto, abych si na něj jednou (až budu mít potřebu udílet rady) vzpomněla a nevyžádané rady si nechala pro sebe :-)

Jak jste řešili dudlíkové období vy? A máte nějaký tip, jak ho ukončit? 

Mějte se hezky a v následujících dnech nezmrzněte!


6 komentářů:

  1. Dvě starší děti dudlík měly, nejmladší odmítá. Nejstaršímu jsme ho vzali, když se situace s dudlíkem stala neúnosná a chtěl ho pořád. Dnes mi to přijde moc drastické, ale tenkrát jsem byla přesvědčena, že je to tak nejlepší, takže jsme ho prostě sebrali a několik dní to byl boj a pak si ani nevzpomněl. U prostředního jsme někdy (možná mu byly 2 roky) přestali kupovat nové dudlíky a on je postupně prokousl a prokousnutý dudlík není ono, tak je odložil. Ale dudlíky měli jen na spaní - aby usnuli, jinak je nevyžadovali.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dobrý den, děkuji za komentář :-) Myška zatím dudlík neprokousla, tím se nám množství dudlíků dosud nezmenšilo. Nicméně dobrým tipem je nepořizovat nový dudlík jednak při tom zmiňovaném prokousnutí (na které zatím nedošlo) a nebo při ztrátě (k těm už došlo vícekrát). Mějte se prima! P.

      Vymazat
  2. Zdravím! My máme čtyři děti a měli jsme v plánu jim dudlík dopřát. Dvě z dětí (kluci) si ho rády braly brzy po narození, starší z dcer ho přijala až v roce, druhá vůbec. Ta dudlíková dcera přijetím dudlíku získala klid pro spánek. Do té doby to bylo se spaním všelijaké. Ta bezdudlíková je od narození pohodářka, asi proto dudlík nepochopila :) Dudlík dětem rozhodně dopomáhal ke klidu. Časem v klidu zvládly i postupné omezení nošení. Jenom doma, ven ne. Pak jen na spaní. A když přišlo období, kdy dudlík rozkousaly, nový záhy také, další dopadl stejně...důkaz toho, že už jim k ničemu dobrému neslouží. A protože byly už dost velké na to, aby pochopily naše vysvětlení, že dudlík už nepotřebují, oddudlíkování bylo +- v klidu dokonáno. Ve všech případech cca po dovršení třetího roku. Pro nás byly priority takové - klid a pohoda dítěte a rodičů nad veřejným míněním a hrozbou poškození dásně/zubů/skusu atd.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lenko, také zdravím! Děkuji za obsáhlý komentář. Musím říct, že jsem za něj ráda. Tak nějak mě uklidnil, hlavně to, že k oddudlíkování dětí u vás došlo až při třetích narozeninách. To má Myška ještě dost času :-) A také díky za jasně řečený názor ohledně dopřání dudlíku dětem. Spíš se setkávám s tím, že dudlík je něco špatného. Když jsem o tom znovu přemýšlela tak jsem si říkala, že bychom ho Myšce nejspíš také od začátku dopřáli. Volbu jsme však neměli, takže to proběhlo, jak bylo popsáno. Přeji Vám hezké dny :-) Petra

      Vymazat
  3. Můj názor na dudlík se tak nějak pořád vyvíjí. První dcerka ho měla jako miminko docela dost, k oddudlíkování došlo cca v roce a půl, nějak už si to přesně nepamatuju, v té době ho měla už jen na usnutí. Druhá ho měla méně, vlastně jen na to spaní, ne "jen tak" přes den a taky jsme ho bez větších potíží utnuli docela brzo. Třetí bude za chvilku rok a dudlík nemá. První čtyři měsíce jsem jí ho nenabídla vůbec, pak si začala najednou cucat palec, tak jsem radši nabídla dudlík. Ten přijala v pěti měsících a kamarádila s ním asi 2 měsíce, pak to začalo slábnout. Největší využití měl pak v 8 měsících, když byla přes týden v nemocnici na JIP a nešlo kdykoliv uklidnit kojením, tak jako doma. A tam ve mně něco přecvaklo a jen co nás pustili domů, dudlík jsem odložila a už nevytáhla. Řekla jsem si totiž, že náhražek bylo dost, že když jsem nablízku já, tak nepotřebuje šidítko. Od té doby (bylo to na přelomu roku) měla dudlík doma asi dvakrát, když hlídala babička a já nebyla doma. A pak ještě jednu v nemocnici při další, tentokrát jen jednodenní hospitalizaci. Došla jsem si k názoru, že kojené dítě dudlík nepotřebuje, pokud situace dovoluje kojení (protože to není jen o jídle). A dudlík se hodí v případě, kdy to nejde (třeba v té nemocnici, při nepřítomnosti maminky, v autě za jízdy...). Naproti tomu u nekojených dětí jeho používání naprosto chápu, ty přece mají taky potřebu sát a dudlík je může uklidňovat stejně jako kojené děti mámin prs. A protože k přirozenému samoodstavu dochází až tak ve 2,5 - 3 letech, nevidím na oddudlíkování až v tomto věku nic divného. Ale co mě osobně se už nelíbí - když vidím takhle "starší" dítě s dudlíkem někde venku. Když to vztáhnu na to kojení - pokud se dítě v tomhle věku ještě kojí, tak taky spíš už jen doma v soukromí (i když každý to má jinak :-) ).
    Ale hlavně, co bych chtěla říct závěrem - ať si to každý má tak, jak uzná za vhodné a jak jemu a jeho dítěti vyhovuje ;-). Já osobně sice fanda dudlíku nejsem, ale nemám potřebu kritizovat ostatní za jeho používání. A už vůbec ne úplně cizí lidi. Taky nemám ráda, když mi někdo cizí kecá do výchovy :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Hraboško, moc ráda Tě "vidím" :-) a děkuji za komentář! Naprosto souhlasím s tím, že je na každém rodiči, jak se rozhodne s dudlíkem nakládat. U nás jsem ráda, že místo palečku zvítězil dudlík. A i když ho Myška stále používá viz popsané situace výše, ven ho však nenosí. Taky mi to vadí, když větší děti mají dudlík v pusince pořád, ale člověk prostě neví, co za tím je. Ta analogie s kojením mě také napadla a myslím, že "něco na tom bude" :-) Doufám, že se máte hezky a jste zdraví! Měj se moc hezky, ráda o Tobě zas uslyším :-)

      Vymazat

Děkuji za Váš komentář a návštěvu u mě :-)