Jaký byl?

Na přelomu každého roku má člověk tendenci hodnotit rok předchozí. Nejsem v tomto jiná. Když jsem byla mladší a psala si na střední deníky, tak jsem na konci roku vždy sepsala významné události a data, které ten rok přinesl. Deník už si nepíšu dávno, důležitá data a události ano. 

Rok 2017 nebyl rokem přelomovým jako např. 2015 (příchod Myšky), zároveň to ale nebyl rok úplně klidný. Myslím, že největší a nejnáročnější událostí byla mamčina nemoc a snaha nás všech, aby se vrátila zpátky mezi nás v co nejlepší kondici. Mamčina rehabilitace trvá už řadu měsíců, nicméně za pár týdnů se bude vracet definitivně domů! Začátek bude určitě těžký, věřím však, že to znovu dáme. Těžší než loňské léto to snad už nebude...

S mamčinou nemocí se také pojí mnohem častější pobyty u rodičů. O prázdninách jsme cestovali buď autem (když jel s námi muž) nebo já a Myška vlakem. Už jsme celkem zdatné vlakové harcovnice :-) Nicméně v září padla kosa na kámen a já se prostě k našim musela dopravit sama autem. Uff. Nejsem člověk, kterého by řízení bavilo či naplňovalo. Řidičák jsem si udělala v osmnácti, následně zavezla celou rodinu do příkopu a pak už jsem se bála za volant sednout. A díky tomu že bráška je řidič profesionál (už ve dvanácti byl schopen zacouvat do vrat s traktorem a fůrou sena) tak mě ani nikdo nenutil. Ve třiceti jsem si udělala rekondiční výcvik a pak začala trochu jezdit. Jenže stačilo, aby špatně svítilo slunce, jinak vál vítr a já odmítala jet. Chudák muž, užil si se mnou svoje. Myška mě k řízení trochu donutila - potřebovala jsem s ní jezdit na rehabilitaci. Velký zlom nastal vloni, když jsem vyrazila autem na Apaluchu - ujela jsem 160 km sama s Myškou (věděla jsem totiž, že bych jinak potřebovala najmout si soukromý vagon a k tomu dva sluhy :-))

Od té doby jsem dlouhou trasu nejela. Až zase na další Apaluchu, na kterou jsem jela přes své rodiště (opět cesta cca. 160 km). A dala jsem to!!! A pak znovu a chystám se zas :-) Tak na tohle jsem hrdá, velký milník za mnou. Další byl, když jsem vezla sama auto do servisu :-)

Fascinuje mě, jaký skok udělala za loňský rok Myška. Z malého batolátka začínáme mít doma slečnu, která už má svůj názor :-), hezky povídá, zpívá, je pohybově zdatná a samozřejmě  má svoje období vzdoru. Její specialitou a jakýmsi esem je ztráta dechu při atace vzteku. Celkově je ale malá úžasná a začíná být skvělá parťačka :-)

Mám zkušenost, že v každém roce člověk zažije něco náročného (někdy víc, někdy méně) a zároveň něco pozitivního. Myslím, že velkým darem loňského roku bylo a je přátelství s jednou kamarádkou, se kterou jsme se potkaly na hřišti. Ona má dvě děti, holčičku o něco starší než je Myška a malého chlapečka. Začaly jsme si povídat, zjistily jsme, že máme stejnou profesi, podobné názory nejen na výchovu, zkrátka že si sedíme! A to že bydlí ve vedlejší ulici je úplně to nej :-) Mám několik velmi dobrých kamarádek, bohužel jsou daleko nebo dál, nicméně pro každodenní koloběh je strašně prima mít někoho stejně naladěného blízko :-)

V loňském roce jsem se hodně posunuli ve snaze o co největší bezodpadovost naší domácnosti. Úplně bez odpadu nám to nejde a asi ani zcela nepůjde - na to nejsou v ČR dostatečné podmínky. Nicméně mám radost, že s mužem oba používáme látkové tašky a sáčky na ovoce a zeleninu, že jsem zrušila koš v koupelně, že důsledně třídíme odpad včetně bioodpadu, že jsem začala uklízet pomocí octu a sody, absolvovala jsem bezobalové nákupy... Prostě takové malé drobnosti, které potěší!

Jsem zvědavá, co nám rok 2018 přinese. Věřím, že to bude rok dobrý, a že výzvy které jsou před námi zvládneme. A jak už jsem psala v minulém postu - moc si přeji jiného prezidenta. Ať už Drahoše nebo Fischera (byť ten je mi bližší), hlavně ne stávajícího hradního pána. Tak si držme pěsti!

A tady září - prosinec v obrazech :-)

Na slunečná rána se těším moc.

Po sbírání brambor - počasí nám vyšlo krásné.

Šípky na Apaluše - tentokrát ve Starém Hobzí.

Lucerničky do lampionového průvodu, který jsme nakonec nestihli...

Jako za mého dětství - sušení bot a rukavic u trouby.

Kontrola kvality sněhu :-) Medvěd nesmí chybě.

Adventní kalendář - sáčky stejné jako vloni, náplň částečně jiná. 

Společná výroba adventní věnců byla moc fajn. 

Letos i Betlém. Myška si s ním chtěla hrát a tak většinou vypadal jak po nájezdu vojáků. 

A letos jsme dali i trhy.