sobota 5. března 2016

5. 3. 2011


Přesně před  pěti lety jsme si s mužem slíbili lásku, úctu a věrnost. Od rána na ten náš svatební den vzpomínám. Svítilo sluníčko, bylo "velkých" 11 stupňů (v kostele ještě víc :-)) a bylo krásně, nám bylo krásně! Současně jsem v údivu, jak ta naše první pětiletka uběhla. Jsme za ni vděční a věříme v další :-)

Má dnešní poloslavnostně-vzpomínací nálada mě nakopla k počinu, který jsme dlouho odkládala. Ano, zasvěcení čtenáři tuší. Odpoledne se mi podařilo přestěhovat můj šicí kout z ložnice do vedlejšího pokoje. Ve finále jsem tuto akci zvládal relativně rychle za asistence Myšky. Potvrdila se stará známá pravda, že z odkládaných věcí se stávají v naší mysli velké a náročné věci, na které se zrovna "člověk necítí". Upřímně - mně asi nejvíce odrazovalo to, že celá akce je provizorium. Za nějaký čas budeme dělat z ložnice pokojík pro Myšku, což znamená, že se bude stěhovat ložnice. A do ní se opět bude implementovat šicí kout :-)

Navzdory provizoriu se začínám těšit až se ty mé šicí plány budou realizovat! V dohledné době :-)

pondělí 29. února 2016

Zas o kousek dál

jsme na té naší cestě! Máme za sebou druhý soud, který dopadl dobře. Juch :-) Současně nařízené další jednání a naději, že v dubnu bude vynesen ten toužebně očekávaný rozsudek o osvojení a naše Myška tak bude naše i podle práva. Za tu dobu co ji máme si naplno obsadila naše srdce. Je úžasná, šikovná a zdravá. Takový velký malý zázrak.

A já si snad už zvykla na roli ženy na mateřské. Byl to docela skok - z plně pracující zaměstnankyně vklouznout do role ženy v domácnosti pečující o dítě. Začátky byly - takové kostrbaté. Přece jen to byla změna velká. Myslím, že velkým zlomem pro mě byl okamžik, kdy jsem byla krátce mimo domov a najednou jsem zjistila, že se mi stýská po Myšce :-) Do té doby jsem to spíš vnímala jako úlevu, když jsem na chvilku vypadla z domácnosti a o Myšku se staral muž. 

Také si zvykám na reakce lidí, když zjistí, že je Myška adopčátko. Poslední perličku mám z dneška - vypravily jsme se s malou na úřad, kde jsem podala paní za přepážkou tiskopis na potvrzení. Ona se nejprve rozhlédla a  následně se ke mně naklonila a pošeptala: "Vy máte holčičku od soudu?" Ano, čáp nám ji nepřinesl. Rozumím tomu, že pro lidi mimo rodinu a náš okruh přátel, může být skutečnost, že se setkali s adoptivní matkou zajímavá a někdy náročná v tom - jak reagovat. Rozpaky chápu, obavu abych nezranila otázkou a tím pádem jakési "bruslení" mezi frázemi také. Nicméně z mého pohledu jsou otázky, které by měly být zakázané. Např. Malá je adopčátko? Aha, tak to nemůžete mít děti? Uff.

Současně si neumím představit, že bychom adopci  před světem utajili. Pro lidi, kteří se o to v minulosti snažili to muselo být hodně náročné. Ono to člověka totiž dožene - minimálně se vás každý druhý ptá na porod. Kde jsem rodila a jak to šlo? Odpověď je jasná - bylo to rychlé a báječné :-)

V neposlední mj. řeším, jak a kam směrovat můj blog. Původně měl být o šití a drobných radostech. Upřímně této vize bych se chtěla držet. Jenže to má jeden háček - budu se muset vzmužit a konečně přesunout můj šicí kout z ložnice do druhé místnosti a také udělat pořádek v látkách. Nyní ho mám v obou místnostech tak napůl. Představa věčného hledání a přenášení věcí mě od šití odrazuje víc než láká. Z druhé strany Myška roste a chtělo by to začít šít. Takže to je má výzva na březen :-) 

Přeji vám hodně energie do následujících dní! :-) Mně totiž chybí a tak vyhlížím jaro...





sobota 9. ledna 2016

Povánočně

První příspěvek v novém roce. Říkám si, jaký bude? Odpověď neznámá, překvapivě :o) Ten minulý byl bohatý na události, v soukromém životě se jednalo o pozitivní změny a zprávy. V tom co se děje kolem nás, je toho pozitivního výrazně méně... 

Na většině blogů, které sleduji se objevily reporty o proběhlých Vánocích. Nebudu tedy výjimka :-) Vánoce byly moc hezké - plné milých setkání, sdílení společného času s rodinou, také trochu cestovní, balicí a virozové. Bylo to moc fajn, ale zároveň je prima, že se život zase vrací do běžných kolejí. Jsem typ který má rád, když mají dny svůj řád. 

K Vánocům neodmyslitelně patří také dárky. Oproti loňsku jsem téměř žádné nestihla vyrobit, takže byla většina kupovaných. Slovo téměř a tím i světlou výjimku představuje mistička, kterou jsem namalovala pro manžela. Je to už můj druhý výrobek z mařížské dílny. Mám z ní radost a muž taky :-)

V modrobílé kombinaci. Na oříšky, perníčky, bonbony - na co si vzpomenete :-)


Zároveň vám "musím" ukázat dvoje šatičky, které dostala Myška od hodných tet, a které se mi strašně líbí. Sama jsem už jedny šila viz tu, ale tyhle tedy jsou!!! Dani, Jitu moc díky! Jen si říkám, že bychom nutně potřebovali, aby se někdo z našich blízkých ženil nebo vdával, aby je Myška náležitě užila. Takže dobrovolníci hlaste se :-)

Oboje se mi líbí moc, vlastně nevím, které víc :-)

Krásné dny mějte!


čtvrtek 24. prosince 2015

...



Milí čtenáři blogu,
přeji vám požehnané Vánoce a ať vám v dalším roce nechybí hojnost zdraví, pokoje, legrace a dostatek nadhledu :-) 

 Křížulka 
♥

středa 23. prosince 2015

To byla jízda

ta Velká adventní výzva od Florentýny! Dle článků na blogu by se mohlo zdát, že jsem ji vzdala po pátém úkolu. Omyl :-) pouze jsem si situaci ulehčila tím, že jsem začala dávat fotografie na Rajče, kde jsou veřejně dostupné na http://krizulka.rajce.idnes.cz/

S vypětím a pomocí žolíků (tj. možnosti nahradit chybějící úkol jiný den) se mi nakonec podařilo všech 30 úkolů zvládnout. I když jsem nakonec nevyhrála žádnou cenu, přesto můžu říct, že jsem vyhrála! A to sama nad sebou a především svojí liknavostí. Myslím, že většinu úkolů bych nakonec také udělala, ale část zcela jistě odkládala a některé možnosti vůbec nevyzkoušela např. ochutnávání pečených kaštanů, upečení domácích sušenek apod.. Takto jsem měla nad sebou bič v podobě úkolu pro konkrétní den, který jsem chtěla splnit. Zároveň jsem typ, který se nerad vzdává u věcí, o kterých je přesvědčen, že je schopen je zvládnout. Takže i moje zaťatost se dostala ke slovu :-)

Výzva skončila a mně teď chybí můj "program" po krmení malé ve tři v noci - to jsem si totiž vždy na mobilu našla úkol pro daný den :o) Už se těším až Flo zas vyhlásí další akci. 







sobota 19. prosince 2015

Čas očekávání, čas hledání



Advent je doba očekávání a příprav. Letošní advent prožívám od předchozích let jinak - řekla bych, že intezívněji. Určitě na tom má lví podíl Myška a také to, že nechodím do práce. Kromě očekávání a příprav, vnímám letos tento čas také jako čas usazování se v nové roli a hledání. Usazování má svůj proces a myslím, že jsme všichni tři kus cesty ušli. Mám radost z každého pokroku u malé a jsem nesmírně ráda, že ty první náročné týdny, kdy z ní byla cítit nejistota, úzkost a zpočátku také apatie jsou za námi! Díky Bohu, že už máme doma spokojené mimi :-)

V tomto období si víc než kdy jindy také uvědomuji, že v dalších letech bude potřeba uchopit pojetí adventní doby (a to platí i o ostatních svátcích a tradicích) trochu jinak. S mužem Vánoce slavíme jako většina lidí, oba jsme si přinesli do manželství nějaký vzor z původních rodin a tak nechybí dárky, jídlo, cukroví, ale také bohoslužby, zapalování svíček atd. Nicméně jsme se oba shodli, že "až přijdou děti", bude potřeba udělat změny. No, a ten čas je tady :-)

A tak přemýšlíme, jak to bude za rok. Dělám si poznámky ohledně nápadů na adventní kalendář (ten nejspíš budu šít v létě, jinak to nevidím :o)), zvažujeme pojetí adventních nedělí, průběh Štědrého dne... Vím, že to nakonec nejspíš bude stejně trochu jinak. O co se však chci snažit je minimalizace stresu a naopak maximalizace ladění na vánoční vlnu :-) Jedna věc mi tu ale chybí a obávám se, že bude i v dalších letech - sníh, mráz - prostě taková Ladovská zima. 


Přeji vám hezké zbývající adventní dny!


PS: Už jsem přišila jeden zip :-)

úterý 1. prosince 2015

Ježíšek přišel na podzim

Dneska uplynulo přesně třináct měsíců od založení tohoto blogu. Když jsem ho zakládala, tak jsem měla různé plány a představy o tom, jak často budu vkládat příspěvky, s jakými tématy atd. Musím říct, že pro mě bylo a stále je hodně zajímavé vyskytovat se v bloggerském světě. Díky němu jsem alespoň virtuálně poznala prima lidičky, zúčastnila jsem se tří výměn a načerpala inspirací "odjinud" :-) A také jsem si plánovala, jak první narozeniny blogu oslavím...

Jak se ale říká, když člověk plánuje, Bůh se směje. A u mě se to potvrdilo na 100%. Ti z vás, kdo ke mně na blog zavítali častěji, v posledních měsících mnoho příspěvků nenašli. Jak jsem již dříve naznačovala, důvodem byla jedna velká změna v mém životě. Na podzim jsme totiž dostali předčasně Ježíška :o) zazvonil u nás kouzelný telefon, na který všichni žadatelé o adopci čekají (a to jsme byli, přes dva roky). Dozvěděli jsme se, že jsme byli vybráni pro jednu krásnou, maličkatou Myšičku. 

A svět byl naruby! Střih, změna, vlna emocí...

Máme za sebou první soud a další před sebou, také jsme si zakusili, jaké to je, když se Česká pošta vyznamená a ztratí rozsudek. Na vlastní kůži poznáváme nedokonalosti nového občanského zákoníku v praxi... Hlavní ale je, že máme krásnou holčičku, je úžasná, zdravá a naše! To za to peklení se se systémem stojí!!!

Od té doby, co je Myšička u nás, jsem skoro nic neušila, přesto věřím, že se k šití vrátím, chybí mi... A taky, že se vrátím více na blog. 

Přeji vám pokojný advent a radost v srdci!

Bačkůrky pro Myšku a její oblíbené chrastítko