Když se dítě narodí, většinou je jednou z prvních "starostí" celé rodiny, komu je to čerstvě narozené miminko podobné :-) Když si přinesete domů adopčátko, tak vás (tedy alespoň mě) ani nenapadne, že by podobu dítěte a adoptivních rodičů někdo řešil. Dnes mohu říci, že opak je pravdou!
Pomalu se totiž přesouváme z otázek směřujících k porodu, k posuzování podoby mezi námi a Myškou. Zatím bylo shledáno, že má Myška moje oči a manželova gesta :-) Muž řešil, jaká gesta to prý jsou :-) Také se nás lidi často ptají, zda jsme si malou sami vybrali tj. zda jsme přišli do kojeneckého ústavu a ukázali si, které miminko chceme. Dost mě překvapilo, jak je tato představa mezi lidmi zažitá. To vlastně byl motiv pro napsání tohoto příspěvku :-)
Praxe je totiž odlišná. V současné době se vybírají vhodní rodiče pro konkrétní dítě (neřeším přímou adopci). Berou se v potaz jejich požadavky - lze to říci i obráceně - řeší se jejich tolerance např. k onemocnění, drogám, alkoholu u rodičů apod. - versus anamnéza děťátka. Při celkovém posuzování obou stran je také přihlíženo k podobě žadatelů a dítěte. Samotnou mě tento fakt překvapil, nicméně při podání žádosti o adopci jsme skutečně dokládali naše fotografie včetně fota, na které bylo vidět naše siluety. Při přípravce nám bylo vysvětlováno, že se při výběru vhodných rodičů přihlíží také k jejich postavě, barvě vlasů apod. a tyto fakta se porovnávají s podobností dítěte a jeho biologických rodičů (samozřejmě pokud jsou známy). Je zde snaha, aby např. dva blonďatí žadatelé neměli dítě jižanského typu apod. Prostě aby si rodiče i adopčátko byli co nejvíce podobné.
A musím říct, že i u nás byla podoba zohledňována :-) A tak jsem zvědavá, jaká Myška bude nejen vzhledem. Ale už teď můžu říct, že po muži je horkokrevná (žádné moje dvoje fusekle a šál okolo krku i v létě) a po mně zvědavá :-) zn. děsně moc!
![]() |
Já za mlada :-) Teď si to podobně metelí Myška, takže máme o zábavu postaráno :-) A to je dobře! Máme radost, že je šikovná a veselá. |







