Telč, čas malin nezralých...

...přesně takto znělo zadání písemné maturity z češtiny na téma charakteristika města. A já si ho vybrala. Proč? Odpověď je jasná - Telč je moje srdcová záležitost. Můj čas malin nezralých :-) moje nádherné čtyři roky! Myslím, že lépe než to vystihl F. Kožík ve své knize "Jezerní růže", by se mi můj vztah k ní vylíčit nepodařilo. 

"... Jak by se mi nezastavil dech, 

když zaslechnu odraz kroku na podloubí,

a když zas jednou po letech,

jsem v tom městě mládí, ve známých zdech. 

Jak by se mi nezastavil dech!"

Do Telče se vracím nejen ve vzpomínkách, ale také fyzicky. Obvykle za účelem nějakého milého setkání. A ne jinak tomu bylo i na sklonku letošních prázdnin. Setkala jsem se se svojí milou němčinářkou ze střední. Jednou z učitelek s velkým U! A bylo to moc prima! Už se těším zas napřesrok :-) Jediné co mě mrzelo, bylo nestihnutí výstavy Jany z lesa. Tak snad příště!

A proč se k Telči vracím? Kdykoliv si totiž vzpomenu na letní atmosféru telečského náměstí tak cítím pohodu, klid a prázdniny! A tak jsem vám ji chtěla na prahu podzimního, času dát také trochu ochutnat :-)

Zároveň cítím, že se sluší vysvětlit můj poměrně velký blogový výpadek. Nebyl způsoben nemocí, úrazem ani žádnou jinou negativní záležitostí. Naopak! Během posledních týdnů se seběhlo několik opravdu velkých změn v mém životě. Potvrdilo se tak mé životní pravidlo - dlouho se neděje nic a pak to jsou rychlovky. A to se právě stalo a díky Bohu se jedná o věci pozitivní! Jen je toho teď najednou moc a tak šel blog na chvíli stranou. Snad  se vrátím zpět a také vám dám postupně do těch změn nahlédnout :-)

Telč známá a méně známá. Vpravo pohled na věže od kostela Jména Ježíš, na nimi vykukuje věž "od Jakuba". Vlevo cesta na bývalém školním statku. Na podzim jsme se tu brouzdali listím, na jaře nás vítaly svícny kaštanů a šeříky. A v létě - tak to jsme až pár výjimek (např. letní praxe) byli na prázdninách :-)

Jeden z nejznámějších pohledů na náměstí

Zátiší s pohledem na bývalou Střední odbornou školu, kterou jsem absolvovala. Škola se nacházela v budově dřívější Jezuitské koleje. Díky tomu byly školní chodby široké a vešly se tam i lavičky, které jsme houfně obsazovali o přestávkách.