Levandulová

Další z šicích dárků, který byl šitý "na míru". Toaletka pro mojí kolegyni Ivču, která je známá tím, že má ráda levanduli. Toaletka tedy nemohla být z jiné než levandulové látky:-)

Poprvé jsem použila kombinaci zapínání - zip a magnet. Osvědčilo se, Ivča se rozhodně nemusí být, že by se jí obsah toaletky vysypal. Odšité rohy toaletku opticky zakulacují a podtrhují její elegantnost. Poctivě ale musím přiznat, že se mi nepodařilo přišít klopu na zadní straně úplně rovně - ve finále se tedy jedná o elegantní model s určitou dávkou asymetrie:-)

Nejdůležitější však pro mě je, že toaletka udělala radost:-)

Mírnou asymetričnost nelze přehlédnout, přesto se dárek líbil. 

Magnetické zapínání je praktické a rychlé. Jen je potřeba příště nezapomenout výztuhu nažehlit na vnitřní látku místo na vnitřní, poté totiž bude zapínání vsazeno ještě do pevnějšího podkladu než nyní. 

Pexeso pro Viktorku

Dárečky jsou již rozdány. Nastává tedy čas jejich odtajnění - alespoň těch šicích:-) Jeden z dárků na který jsem hrdá je látkové pexeso pro moji nejmladší neteřinku Viktorku. Inspiraci jsem našla na blogu u Susu. Provedení je již mé vlastní.

Poměrně velké dilema jsem řešila ohledně výběru vhodné látky resp. vhodného panelu. Ve finále jsem zcela neplánovaně objevila látku s moc hezkými obrázky u Mráze Nakonec jsem použila pouze polovinu panelu. Dopěla jsem totiž k názoru, že dvouleté Viktorce zatím bude stačit 15 dvojic (a měla jsem pravdu).

Samotná příprava látky mi zabrala poměrně dost času. Nejprve jsem obě látky (panel i spodní hvězdičkovou) podžehlila vliselinem. Poté je rozstříhala na jednotlivé čtverečky, které jsem sešila tzv. "za patku", nechala otvor na protočení a poté je obracela. Velmi důležitý "fígl"však spočíval v tom, aby: a) byly před protočením odšité všechny rohy b) u všech rohů byl ušit steh tzv. přes roh. To znamená, že jsem nešila přesně do pravého úhlu, ale steh, kterým jsem "zabočovala" jsem ušila šikmo. Díky tomu se mi látka v rozích mnohem lépe obracela. Podobná technika se používá např. při šití límců. Na závěr jsem ručně zašila otvory, kterými jsem protáčela látku. A tady je výsledek:-)

Pohled na hrací plochu (díky foťáku, který byl na nabíječce se jedná o poněkud asymetrický úhel pohledu:-))

Nezbytný sáček, dobře uzavíratelný, aby se obrázky nepoztrácely (nebo alespoň ne hned).

Detail hrany

Viktorka měla z pexesa radost. Téměř všechny obrázky uměla pojmenovat a sáček se jí zalíbil coby čepice:-)  

Čas radosti, čas pokoje...

Přeji vám všem požehnané Vánoce a do nového roku.... 

...samé rovné cesty...

...radost ze života....

... a čisté nebe nad hlavou.!

Vánoční přípravy

Advent se pomalu chýlí ke konci, Vánoce klepou na dveře a já se konečně dostávám k tomu, abych na blogu zvěčnila letošní adventní věnec a také nový vánoční ubrus. Z obojího mám velkou radost!

Adventní věnec jsem pletla a zdobila už na střední škole. Po příchodu do Prahy byly roky, kdy jsem ho nestihla. Loňské Vánoce mi krásný věnec darovala kamarádka Anka. A já se zařekla, že příští rok se vzmužím sama a věnec také vytvořím. Nakonec jsem to zvládla, byť se zpožděním. Udělala jsem ho z borových větví, které se zjevně osvědčují - téměř neopadávají.

Náš věnec sídlí na jídelním stole, který má poměrně atypické rozměry (jeho délka je přes 2 metry) a sehnat na něj ubrus je téměř nemožné. Rozhodla jsem se tedy, že si zakoupím látku a ubrus ušiji. Nakonec se mi podařilo sehnat krásnou ubrusovinu za cenu, kterou hodnotím jako vloženou investici do budoucna:-)  Dospěla jsem totiž  k závěru, že tento ubrus budeme mít na věčné časy, a že se zařadí k rodinnému stříbru! Třeba se bude předávat z generace na generace po prababičce Petře, která si ho pořídila v tom roce, kdy uběhlo 100 let od začátku první světové války, 25 let od sametové revoluce a kdy před Vánoci kvetly kytky a na Boží hod přišla opravdová zima :-)

Látku se mi podařilo sehnat u Mráze - dumlatek.cz. Líbí se mi barevná kombinace i decentní a zároveň ryze vánoční vzor.

Značka "Křížulka"

Člověk má obvykle potřebu si označkovat své výtvory. Na základní škole jsme si podepisovali výkresy, na střední písemky, teď se většinou podepisujeme v práci. Svým podpisem, značkou dáváme na vědomí, že: "Toto je moje dílo! To jsem vyrobila".

Neplánuji začít šít na zakázku (alespoň ne v dohledné době), přesto jsem se rozhodla, že svým šicím výrobkům dám svoji značku, otisk. Díky velké pomoci Elišky z Fleru viz klomel vznikly moje etiketky, které pro mě neznamenají  pouze označkování svého díla, ale především výzvu. Výzvu k tomu aby věci, které šiji byly poctivě udělané a abych se za ně nemusela stydět. A to se snažím i v ostatních životních disciplínách, jen ty etiketky mi tam chybí:-)

Jedna z prvních označených taštiček. Jedná se o kombinaci koženky a černé bavlny, vyztuženo vliselínem. Snad se bude líbit:-) Detail etiketky dodám, až bude v bytě lepší světlo. Zatím je možné si obrázek zvětšit. 

Sáčky na knihy.... nebo třeba něco jiného:-)

Místo vánočního šití jsem od pátku ležela jak Lazar a na stroj se mohla dívat pouze z postele.  Chytla mě totiž krční páteř a to docela slušně. Zatím ještě nenastal čas na to pravé šití, nicméně ani límec (rozumějte kompenzační pomůcka), ani bolest na pravé straně krku (jeden sval se pořád nechce vzdát, lump jeden) mi nezabránily pomoc Ivče kolegyni z práce s vytvořením sáčků na knihy. Tentokrát jsem si užívala toho, že jsem "metodický dozor":-) Musím říct, že Ivča byla moc šikovná!

Látku jsme vybraly u Mráze (www.dumlatek.cz). Sáčky měly být jednoduché, na šňůrku a potisk látky měl být tématický :-)

Sáček vpravo má tunýlek posunutý cca. 2,5 cm od horního okraje. Dírka je vytvořená uprostřed předního dílu. Sáček vlevo má tunýlek kousek pod horním okrajem. Šňůrky z tunýlku vykukují postranně. 

A teď už opravdu doufám, přijde na řadu to vánoční šití. Celkově už začínám mít takový malý šicí absťák!

Konečně!!!

Konečně jsem vytáhla ze své šicí skříně svého pomyslného kostlivce. Jak se do ní dostal? Před hodně  ale opravdu hooodně dlouhou dobou jsem slíbila mé kolegyni Helče, že ušiji povlaky na dva podsedáky. Jenže...nemuselo to být hned. A zde je kámen úrazu. Funguji hodně termínově. A tady prostě termín nebyl. Pravdou však je také to, že jsem v té době poměrně intezivně plnila své úkoly v roční škole šití.

Nicméně zhruba před měsícem jsem si řekla, že s tím kostlivcem do adventu nepůjdu! Stihla jsem to tip ťop, ale stihla:-)

Tady jsou!

Jsou si velmi podobné, ale každý je trochu jiný:-) Oba mají na zadní straně zapínání na zip. Oba mají přišitá poutka, která jsem si vyrobila. Podsedák který zaujímá na fotografii vodorovnou polohu má odšité všechny čtyři rohy. Jeho stojící kolega pouze dva dolní - zjistila jsem, že takto povlak lépe sedí. Neměla  jsem však energii na přešívání toho prvního, který jsem v prvním kole zužovala a přešívala mu rohy.

Zde přikládám detail poutka a odšitého rohu.

Šíře proužku byla 6 cm, poté jsem ho přeložila na půl, sežehlila a poté hrany sežehlila dovnitř. Nakonec jsem strany prošila. 

Ukázka poměrně hezky prošitého rohu. Ne, všechny jsou takoví fešáci...

A teď už hurá na vánoční (nejen dárkové) šití!

Rychlá radost

Tento týden jsem likvidovala své šicí resty - spravovala jsem šatečky dcerky mé kolegyně, došívám jednoho šicího kostlivce (brzy bude k vidění). Zároveň jsem však měla po tom "technickém" šití potřebu udělat si radost. Takovou úplně malou, obyčejnou:-)

Radost má nakonec podobu rychlé taštičky. Poprvé jsem použila nekonečný zip (výborná věc, jen to navlékání jezdce je fuška) a nažehlovačku kytičky. Tentokrát jsem ji nevyztužovala vliselinem ani ronopastem, proto také trochu hůř držela tvar na focení.

Už ji mám v kabelce, kde jsem si díky ní udělala konečně pořádek:-)

Zjistila jsem, že nelepší světlo na focení je u nás v koupelně. Takže - koupelnové zátiší s kytičkou od manžela a novou toaletkou.

A ještě jednou:-)

Orchidej

Tentokrát něco nešicího:-) O Vánocích 2011 jsem dostala od manželovy maminky orchidej s krásnými drobnými žlutými kvítky. Měla jsem z ní radost. Bohužel, jen krátce. Když jsme se vrátili po Vánocích od mých rodičů, květy byly opadané.

Od té doby panoval status quo - nic se nedělo. Už jsem se smířila s tím, že MNĚ prostě orchideje nekvetou. O to víc jsem byla překvapená, když jsem zjistila, že moje nekvetoucí orchidej má na květ!!! Taková drobnost a jakou mi  udělala radost:-) a zároveň je to pro mě zpráva, že se občas stanou věci, ve které už člověk nedoufá...prostě malé zázraky.

V plné kráse

Toaletní taška

Již delší dobu jsem postrádala cestovní toaletní taštičku na nezbytné hygienické propriety. Její absenci jsem obvykle řešila nandáním věcí do igelitové tašky menších rozměrů. Řešení rychlé, leč ne elegantní a  už vůbec ne praktické (často se mi obsah vysypal).

Po taškovém šicím maratonu jsem si řekla, že je čas na jednoduchý a rychlý projekt typu toaletní taška. No, jednoduchý opravdu byl. Ale ta rychlost... hm, tak ta se mi někde ztratila cestou... Musím poctivě přiznat, že zdržení nastalo nezvykle častým páráním. A když už jsem se téměř radovala z hotového výrobku, vyvlékl se mi jezdec zipu, kterému se opravdu ale opravdu nechtělo zpět. Nicméně představa párání (dalšího!) a nového všívání zipu byla tak mocná (a tak moc mě děsila), že jsem nad zipem zvítězila – téměř násilím a za přítomnosti několika ne slušných slov. Skoro to vypadalo, že řídím a ne šiju:-) S výsledkem jsem ale nakonec spokojená a už se moc těším, jak ji o víkendových přesunech využiji!

Taštička je z hnědé bavlněné látky, vnitřek jsem udělala pro oživení z oranžové bavlny. Vnější a vnitřní látku jsem proložila vatelínem. Bohužel, jsem udělala chybu, že jsem si všechny vrstvy před prošíváním nesešila při krajíčku látek – látky se mi začaly posouvat a na vnitřku taštičky je vidět několik zkrabacenin. Na ty už jsem nakonec rezignovala, stačilo, co jsem předtím párala a narovnávala. Trasy prošití jsem si vyznačila sublimačním fixem na látku (opravdu vysublimoval:-)) Prošití nejen že hezky vypadá, ale také zpevňuje látky a i po vyprání by měla taštička vypadat jako nová:-) Na olemování okrajů jsem použila šikmý proužek, který jsem z jedné strany přišila strojem, druhou ručním stehem. Pro úplnost dodávám– střih a inspiraci jsem našla v časopise Marina Quilt, duben 2014.  

Finální podoba

Vnitřek tašky jsem se snažila udělat z veselejší látky. Bohužel, pár zkrabacenin mi uvnitř zůstalo, ale pozitivní je, že nejsou na první pohled vidět:-)

Detail zakončení zipu. 

Pohled z boku

Z Archivu I

Sovičková

Tato taštička pro mě dlouhou dobu představovala rest, který jsem stále hlouběji a hlouběji zasouvala do své šicí skříně. Chyběl mi totiž nápad, jak na ni:-) Látka se mi moc líbila. Barva rozhodně sedla k budoucí majitelce taštičky. Jenže mi stále chybělo "nakopnutí", jak ji ozdobit, aby měla šmrnc.

A pak přišel den, kdy jsem uviděla tuto sovičkovou látku. A najednou jsem věděla, že TO JE ONO! Sovičky působí vesele, jsou barevně sladěné  a hlavně jsou to opeřenci! Kamarádka a majitelka této taštičky je totiž náruživá chovatelka slepic:-) Ty však k mání nebyly.

Poté jsem se pustila do šití a taštička relativně rychle spatřila světlo světa. Skládá se ze dvou částí - hlavní a klopy. Dovnitř taštičky jsem použila sovičkovou látku jako podšívku. Vnitřek taštičky je vybaven malou kapsičkou viz obrázek níže.

A ještě musím dodat, že jsem u šití tohoto projektu poprvé použila magnetické zapínání. Je super! Rychlé a funkční :-)

Taštičku jsem nakonec předala jako dárek k svátku  a prý se dobře nosí - třeba na poštu:-). Takové zprávy vždy potěší:-)

A samozřejmě jsem jí fotila těsně před zabalením tzn. opět v šest ráno. Ach jo. Snad se polepším a další fotky budou lepší kvality.

Detail na zadní stranu taštičky

Vnitřek taštičky

Dárky pro milé kamarádky aneb taškový maraton

Včera jsem se vrátila z moc hezkého setkání s mými kamarádkami ze střední školy. Setkaly jsme se takhle pohromadě po delší době a bylo nám spolu moc fajn:-) Vzhledem k tomu že jsme v mezidobí měly nebo v brzké době některé budou mít narozeniny, tak nechybělo předávání dárečků.

A ty moje byly jak jinak než šicí:-) Vyrobila jsem pro každou kamarádku kabelku nebo malou taštičku na drobnosti (tu však nemám vyfocenou, jelikož mě to napadlo až když byla zabalená...).

První dvě kabelky jsem šila podle střihu z časopisu Marina Quilt, u třetí jsem se inspirovala na internetu - zejména na blogu Jany Grešákové. Omlouvám se za ne úplně kvalitní snímky - pořizovala jsem je v šest hodin ráno, takže to nebyl žádný šlágr, co se týká jejich osvětlení a vzhledem k tomu, že jsem byla rozespalá tak ani jejich umístění není ideální.

Na přání budoucí majitelky jsem vytvořila kabelku v šedočerné kombinaci. Kabelka je vybavená přední kapsou, do které se vejde A4, uvnitř jsem udělala dvě větší kapsy a malou kapsičku na mobil. 

U této kabelky jsem hrdá na výběr kombinace barev. Bohužel, na fotce není zcela zřetelně vidět, že má kabelka válcovitý tvar. Stejně jako její kolegyně výše je vybavená přední kapsičkou s aplikací rybičky a vnitřní kapsou. 

Poslední taška byla cíleně volená ve fialovo-černé kombinaci, její budoucí majitelka má totiž tuto kombinaci ráda. Taška je s překlopením. Je vybavená vnitřními kapsami, přičemž dvě jsou uvnitř tašky, jedna je krytá zipem na druhé straně tašky. Fialové části tašky jsou z koženky.

A tady je v celé kráse!

Nesmím také zapomenout na dárečky, které jsem dostala:-). Myslím, že mi budou velkou inspirací. Zejména s ohledem na to, že se v příštím roce má každý měsíc (až do června) některé z mých kamarádek narodit miminko. A nápadů na miminkovské dárečky není nikdy dost!

Začínám!

Po dlouhém váhání jsem se rozhodla založit si vlastní blog. Cesta k němu byla celkem dlouhá, téma však bylo jasné od počátku. Můj blog by měl být především o šití, tvoření a drobných radostech, které život přináší. Ráda bych kdyby uměl potěšit - nejen mě:-)

Když jsem před cca. 2,5 roky ukončila dálkové studium, rozhodla jsem se, že vrátím k dvěma činnostem, které jsem v minulosti začala a nedotáhla do konce. Jednalo se o šití a řízení auta. S řízením auta je to dodnes slabší, nicméně jisté pokroky tu jsou:-) 

Šití se stalo mým koníčkem. Mám radost, když mi pod rukama vzniká nová věc, a když se jedná  o dárek pro milou osobu, který promýšlím, řeším,  jak ho udělat, aby prostě "sedl", tak najednou šití dostává úplně jiný nový rozměr. A v neposlední řadě - vidím tak poměrně rychle výsledek své práce. Což se mi v mé práci zas až tak často nestává. 

Můj blog jsem založila ve stejný den, kdy má jedna milá kamarádka  a také  moje nejmladší neteřinka narozeniny. Tak doufám, že se všem oslavencům bude dařit!